Tatínku, posílám ti milion pus
Věra Albrechtová, rozená Havlová, se narodila 27. srpna 1932 v Německém (Havlíčkově) Brodě. Bydleli v Dolní ulici v Okresním domě a od šesti let se stala členkou skautského oddílu. Její otec Čeněk Havel patřil za druhé světové války k hlavním organizátorům protinacistického odboje v rámci skupiny Obrana národa na Vysočině. V březnu 1940 ho zatkli a následně se pokusil neúspěšně utéct z vězení. V únoru 1943 byl v Německu odsouzen k trestu smrti a 24. května popraven v berlínské věznice Plötzensee. Jeho manželka se spolu s dětmi Věrou a Ivanem přestěhovala k tetě na venkov do Libáně nedaleko Nasavrk, odkud se vrátili zpátky v květnu 1945. Pamětnice se následně stala svědkyní veřejné popravy Němců, která proběhla ihned po výnosu Lidového soudu na dvoru Staré radnice v Německém Brodě. Po váoce se vrátila k obnovené činnosti Junáka a úspěšně absolvovala tábornickou zkoušku Tři orlí pera. Věnovala se závodně míčovým hrám a vystudovala havlíčkobrodské gymnázium. V první polovině padesátých let doprovázela kamarádku na návštěvu známého, který si odpykával trest v uranovém lágru v Jáchymově. Spoluvězni navštíveného mukla , Josefu Albrechtovi, se Věra zalíbila. Po třech letech dopisování ho přijela navštívit a po jeho propuštění na amnestii se na podzim roku 1961 vzali. Manželé Albrechtovi na jaře 1967 podnikli dobrodružnou cestu na blízký východ. Pamětnice pracovala v podniku Plastimat, odkud byla po roce 1968 propuštěna v rámci celostátního snižování počtů zaměstnanců administrativy. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se ke skautingu vrátila potřetí a dodnes je jeho zasloužilou členkou. V době natáčení žila v Havlíčkově Brodě (červen 2020).