Prof. MUDr., DrSc. Karel Lewit

„Vlastně, když se na to dneska dívám, tak to bylo od spojenců docela účelně zařízeno. My jsme byli docela malá brigáda. Kdyby nás poslali do těch bojů jako Poláky, tak by nás mnoho nezbylo. Na druhé straně tam potřebovali jednotku. Ten Dunkerque byl izolován, ale byla tam velmi silná posádka, asi deset tisíc velmi silně vyzbrojených lidí. Aby se tam udrželi, tak zatopili všechny přístupové cesty. Oni dali náš tankový prapor, aby zase oni odtamtud nemohli ven. Takže oni se chránili a my jsme chránili, aby se odtud nedostali ven. Když byla ta ofenziva Němců v Ardenách, to bylo koncem roku 1944, tak se oni dost daleko dostali. Tak byli rádi, že je tam někdo drží. To byla taková ani ne zákopová válka. (…) My jsme nemohli na ně a oni nemohli ven.“

Tazatel: „Antisemitismus? Setkal jste se s tím?“ - „Ano, setkal. A jednou jsem si z toho i vystřelil. V Agde byl velitelem zdravotní služby jistý podplukovník Unger. Mezi studenty i lékaři bylo pochopitelně hodně Židů, museli koukat, aby zmizeli před Hitlerem. Jednou řekl, že ve zdravotní službě musí být stejné procento Židů jako v jiných částech armády. Já jsem si říkal, co mu to přeskočilo. Bylo tam totiž hodně židovských studentů a lékařů, podobně jako já. Týden nebo čtrnáct dní na to přijel do Agde na inspekci plukovník, nebo snad generál, Langer, též slavný to spisovatel. (…) Na schůzi jsem se zeptal, jak je to s těmi procenty židovských vojáků ve zdravotní službě, jak se to určí, zda i tady platí norimberské zákony. Najednou se k tomu nikdo nechtěl znát. Pamatuji si, co jsem se ptal, takové věci si člověk pamatuje. (…) Efekt těchto slov byl velký, schůze byla ,rozbita‘. Měl jsem z toho psinu.“

„Životní krédo? V předválečném období člověk stavěl proti fašismu. To je pochopitelné. (…) Nešlo jen o to se tomu Hitlerovi ubránit, ale vůbec se stavět proti tomu zlu, co fašismus znamenal. Boj proti nacismu pro mne nebyla jen otázka Židů. To byla pro mne zásadní otázka. Dodnes je mi veškerý agresivní nacionalismus odporný. Pro mne bylo pak rozhodující, co mi dala univerzita. (…) Stali jsme se průkopníky v oboru a to je pro mne důležitější než nějaké veteránství.“

Tazatel: „Co jste dělal ve Francii?“ - „Nejdřív jsem tam šel studovat. (…) Jak začala válka, tak byla výzva, aby mladí muži nastoupili do armády, já jsem už v říjnu 1939 nastoupil v Agde do armády. (…) V Agde jsme byli ubytováni v barácích po uprchlících za španělské občanské války. Bylo to velice primitivní. Byly to dřevěné baráky, které nebyly příliš uzpůsobené na zimu. Jednou jsme se probudili, vanul zrovna studený mistral, v umývárnách kapala voda, starším vojákům, kteří většinou už žili ve Francii, tak jim tam zamrzly zubní protézy. Tato příhoda dobře ilustruje, jaký komfort tam byl. (…) Francouzsky jsem už trochu uměl, v Praze byl Institut Denis, tak jsem tam chodil na francouzštinu, na kurz pro mediky. Tak jsem se něco naučil.“