Ruský voják řekl dědovi: „Hladem mi zemřela matka, otec, bratr i sestra“
Helena Zemanová, rozená Hašlerová, se narodila 29. prosince 1931 v obci Zaritsk na Volyni. Pod sovětskou nadvládou zažila kolektivizaci, pronásledování a zavírání polské inteligence a statkářů a odvážení jejich rodin na Sibiř. Během německé okupace se stala svědkyní nahánění a vybíjení Židů a Poláků mladými příslušníky Ukrajinského povstaleckého hnutí. Měla špatné zkušenosti s Rusy, Němci a Ukrajinci včetně banderovců. Několik příbuzných Heleny Zemanové vstoupilo do Svobodovy armády při náboru v Rovně v březnu 1944. Po skončení války zažila střety mezi sovětskými jednotkami a banderovci. V únoru 1947 odjela s rodiči do Československa. Rok žili a pracovali na zámeckém statku ve Vlastislavi v severních Čechách. Poté se přestěhovali na hospodářství v Mlékojedech u Litoměřic, které jim vzali komunisté. Od roku 1952 pracovala postupně ve Stavební správě Lovosice, v Litoměřicích a v podnikovém ředitelství Pozemních staveb v Ústí nad Labem jako sekretářka, respektive materiálová účetní. V roce 1965 se s manželem a dvěma malými chlapci přestěhovala z Mostu do Ústí nad Labem, kde po mateřských povinnostech v 60. letech nastoupila jako účetní do Vodohospodářských staveb a za čas do Severočeských uhelných dolů jako referentka a účetní. V roce 1988 odešla do důchodu. Byla aktivní členkou litoměřického Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. V roce 2021 žila v domově důchodců v Ústí nad Labem. Pořízení nahrávky pamětníka bylo podpořeno statutárním městem Ústí nad Labem.