Jiří Zedníček

„Já jsem v té době s dvěma kamarádama šel ráno do města, protože jsme měli volný den a slyšeli jsme sirény, ale protože na ten den bylo oznámeno, že do olympijské vesnice má přijet německý prezident, tak jsme tomu nepřikládali žádnou váhu. A když jsme se asi po dvou hodinách vraceli, tak od východu z metra k hlavní bráně olympijské vesnice, tam byl vždycky takový veliký prostor plný sběračů podpisů a odznaků. Ten prostor byl úplně prázdný a my jsme nevěděli, co se děje. Teprve v bráně jsme se dozvěděli, k čemu tam došlo. No a to tehdy trvalo celý den a potom večer došlo ještě k té tragédii na letišti, při které zemřelo tuším dalších čtrnáct lidí.“

„Já si myslím, že použít olympiádu k vyjadřování jakýchkoliv politických názorů je špatně. Podívejte se, hodně se kolem toho hovořilo při olympiádě v Pekingu a před olympiádou v Pekingu. Ale olympijské hry jsou jediný prostor, kde mezi sebou soutěží sportovci z nejrůznějších politických zřízení, z jednotlivých zemí, a kde se spolu také setkávají. V olympijské vesnici to je neuvěřitelně mírumilovný prostor, kde vedle sebe sedí sportovci ze zemí, které jinak mezi sebou třeba válčí. A používat tento prostor k vyjadřování politických názorů je hrozně ošidné. Jestliže my tam budeme projevovat svoje politické názory, pak ale musíme připustit, že je budou projevovat ti, s jejichž názory hluboce nesouhlasíme. A rázem se to začne měnit ze sportovní soutěže na jakýsi souboj politických názorů. Já si myslím, že je dobře, že olympiáda je v tomto směru do té míry, do které to je, očištěná od politiky. Koneckonců, existovalo už od starověku něco jako olympijské příměří – v době, kdy se konaly olympijské hry, se neválčilo. Kéž by to tak bylo i dnes.“