„My jsme tam bydleli s těmi Žákovskými, kteří byli vystěhovaní, no a já jsem tam jednou přijel a oni měli syna, tomu bylo asi patnáct, jezdil s koňmi, a dceru, která dělala pomocnou kuchařku. Jednou jsme tam přijeli a paní Žákovská plakala a povídá: ‚Náš syn Staník se musí ženit!‘ No já povídám: ‚To je přece radostná věc, ne?‘ No jo, ale on si bere dceru největšího komunisty...‘ Tak takový mišuňk během těch čtyřiceti let nastal.“
„Matka zůstala tam do doby, než se otec vrátil z basy. Jako kulak byl zbaven na deset let občanských práv... vystěhovali ho, zavřeli a potom, když se vrátil z basy, tak měl zakázanou obec na deset let. Ve Smolnici měl sestru, tak za ní šel večer a pak mu dali potvrzení, že musel žádat den a hodinu na návštěvu, pak ho také jednou vyvedl policajt, protože nedodržel čas, tak ho vyvedl za obec a pohrozili mu, že jestli se to bude ještě jednou opakovat, tak na něj uvalí novou vazbu...“
„U PTP s námi vymetli všechno, co civilové nechtěli dělat... stavěly se letiště, potřebovali lidi na doly, tak jedna parta šla na doly, druhá parta se pohybovala po letištích... protože jsme byli takoví, s kterýma se mohlo hýbat... šup tam a šup tady... tady potřebujeme dvě stě lidí, tam potřebujeme dvě sta lidí, tam tři stovky, tak jsme byli takový mobilní útvar.“
Václav Žatecký se narodil 4. prosince 1928 ve Smolnici u Loun. Jeho rodiče Adolf a Marie Žatečtí obhospodařovali velké rodinné hospodářství. V roce 1931 přibyla do rodiny dcera Marie a v roce 1935 syn Adolf. V roce 1947 ukončil Václav Žatecký studium na zemědělské škole v Roudnici nad Labem a poté pracoval v rodinném hospodářství. V té době se seznámil se svou budoucí ženou Marií. V roce 1950 byl jakožto syn kulaka povolán na vojnu k oddílům Pomocných technických praporů (PTP). V roce 1952 byl statek rodině zabaven a otec nastoupil do vězení; byl propuštěn po čtyřech letech v roce 1956. Z vojenské služby u pracovních jednotek, které stavěly zejména česká letiště (Čáslav), se Václav Žatecký vrátil domů na sklonku roku 1953, po devětatřiceti měsících. Doma ho kromě manželky Marie čekal také dvouletý syn Václav. Po návratu z vojny začal pracovat na státním statku Litoměřice jako zootechnik, po udání byl sesazen na práci traktoristy. Postupně pracoval jako řidič, agronom a vedoucí zásobování. Jeho manželka, členka KSČ, pracovala na vojenské správě v Terezíně a později na národním výboru. V roce 1989 odešel Václav Žatecký do důchodu a bydlí se svou ženou Marií v Terezíně. Václav Žatecký zemřel v roce 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
