Milan Zapletal

„Když přišel domů, zaklepal na okno v přízemí té naší vilky, už jsem usínal, protože ráno jsem brzy vstával, čili už bylo tak k desáté hodině. Zaklepal na okno a mě to probudilo, šel jsem se kouknout a tam stál nějaký chlapík s kloboukem a povídá: ,To su já, Borek. Otevři.‘ Tak jsem otevřel okno, on skočil dovnitř. To už byl zatčený a puštěný. Zatčený byl 2. května a do Podivína přišel 5. nebo 6. května. Přešel tedy a řekl, že seskočil a že byl chycen a že považoval za jediné možné slíbit spolupráci a že je vedený jako spolupracovník gestapa a že mu umožnili, aby mohl jet do Podivína. Ale že v žádném případě není ta spolupráce myšlena vážně a že druhý den ráno pro něj přijede gestapo z Brna. A řekl mi: ,Běž to říci rodičům.‘“

„V neděli byl svátek matek a v pondělí přijelo gestapo potřetí. Přijeli odpoledne, protože já už jsem byl doma ze školy. A rodiče čekali, že tentokrát to bude trochu vážnější, tak s nimi mluvil zase jenom tatínek, který s nimi šel do zvláštní místnosti. My jsme s maminkou byli v jiné místnosti a čekali jsme, co tedy bude. No a ale za chvíli otec přišel, že pojede s nimi, a řekl mamince, že má jet také s nimi. Dneska si dodatečně říkám, že ona to také předpokládala. To, že byla celkem oblečená a vzala si pouze plášť, jak si pamatuji, a legitimaci a nějaké doklady, kabelku, a odešli. Se mnou nikdo nemluvil a já jsem zůstal doma sám. A oni odešli a já jsem se díval jen z okna, jak za nimi zaklaply dveře osobního černého auta a auto odjelo. A od té doby jsem je samozřejmě neviděl. A rodiče odvezli do Brna. Ještě jsme si bláhově mysleli, že maminku propustí po nějakém výslechu, což se samozřejmě nestalo. A zůstali tam až do prosince. Tatínek v Kouničkách a maminka na Cejlu.“

„Já myslím, že se nemá neodporovat zlému. Dacanům, zločincům i tomu, co bylo za války. Samozřejmě závisí na situaci, jestli člověk na to má a jestli tím nezpůsobí více škody. Hlavně když se člověk do toho dá, tak musí vydržet. Nesmí zůstat na půl cesty. Můj otec říkal, když se tenkrát bratr vrátil, že spolupráce s gestapem nepřipadá v úvahu (...) i za cenu, že bude perzekvovaná rodina, protože chápal, že Libor v rukách gestapa zůstat nemůže. A tak já z toho usuzuju, že on (otec) chtěl říct, že když to za to stojí a když se člověk do toho dá, tak to má dotáhnout do konce. Já si to myslím také.“