Bedřich Zákostelecký

„Na to, že to hospodářství bylo jen na nás, tak to bylo hodně práce. Sekalo se ručně kosou, táta pracoval od rána do večera. Pamatuju si na poctivost obou rodičů, že jsme dávali do pytlů brambory, já jsem jako malý stál u té váhy a pozoroval jsem tu ručičku, až bude těch padesát. Táta ještě přidal dvě nebo tři hrsti brambor a říkal: ‚Lidi můžou mít jinak seřízenou decimálku a budou si myslet, že jsme je podvedli.‘ Já si tenhle moment pamatuju celý život, že se měla vyplácet poctivost, ale ta se v té době nevyplácela, protože jsme odevzdávali mléko. Ty kontingenty byly velké, nikdy se to nekřtilo, vždycky to bylo plnotučné. Nebylo to nic platné, poněvadž když mělo být JZD, tak nám to zvýšili, ty kontingenty, jednou tolik, což jsme ještě stihli, ale když už to zvýšili potřetí... Nebylo možné se nikde dovolat, otec šel na národní výbor, tam ho odkázali, že to nedělají, že to dělá okres. Tak jel na okres do Trhových Svinů, tam řekli, že to nedělají, že to dělají na národním výboru. Takhle s námi manipulovali, a když nám dali trojnásobek, tak jsme to nestíhali, už to nebylo možné.“

„Pan Dostál, když tam doplňoval nějaké lejstro, když mi to měli zadat, jako smlouvu, tak tam bylo něco o mojí aktivitě, co hlídali komunisti. Já jsem na tom nebyl dobře po téhle stránce, já jsem se dokonce musel odstěhovat z Volyně do Strakonic, protože po roce 1970, po těch prověrkách jsem na tom byl špatně. Tak pan Dostál říkal: ‚To nemáte problémy.‘ Já jsem říkal: ‚Jo, to mám.‘ Ale on napsal do kolonky, že politické problémy nemám, tím to prošlo, protože kdyby se tam objevily tyhle resty, tak by se to nevydalo. O tom jsem se přesvědčil, protože když Škola [Škola hry na klarinet] vyšla, tak to děvčata v Knize ve Strakonicích, kam jsem chodil nakupovat učebnice, dala do výlohy. Tam byl na Okresním výboru strany ve Strakonicích humbuk, jak je možné, že ta Škola vůbec vyšla.“