Nezlobte se na mě, ale já nejsem komunistka
Stáhnout obrázek
Ludmila Zadníčková, rozená Mrťková, se narodila 8. ledna 1919 v Želivě. Její matka prý byla nemanželským potomkem Lobkowiczů, otec synem hrobaře v Želivě, kde si později postavil dům a v něm otevřel obchod s textilem. Pamětnice se vyučila dámskou krejčovou. Vzala si řezníka Jaroslava Zadníčka a narodily se jim dcery Ludmila a Jaroslava. Po válce odkoupili a úspěšně provozovali Psotovo řeznictví v Želivě. Roku 1950 se z kláštera v Želivě stal internační tábor pro kněží a řeholníky z celé republiky. Manželé Zadníčkovi dodávali do tábora maso a snažili se vězňům přilepšovat. Pamětnice předávala vězněným řeholníkům korespondenci z domova. Na udání ale byla skupina pomáhající uvězněným duchovním pozatýkána. Ludmilu Zadníčkovou odsoudili na šest let, ačkoli měla doma dvě malé děti. Na svobodu se dostala v roce 1953 díky amnestii vyhlášené po smrti prezidenta Klementa Gottwalda. Během věznění zhubla o třicet kilogramů. Rodinné řeznictví komunisté znárodnili a pamětnici po propuštění přidělili do textilní továrny Sukno v Brunce u Humpolce. Její dcery kvůli svému původu nesměly studovat. Později pracovala jako vedoucí hospody v Sedlici. Ludmila Zadníčková zemřela v březnu 2014 ve věku 95 let.
