"Ten předseda národního výboru, to vám předepsal [dodávky], že jste to nemohl splnit, ta slepice vám nesnese pět vajec denně. Tak otec šel za předsedou na národní výbor a povídá mu: 'Heleďte, já tuhle dodávku nemůžu splnit, protože je moc vysoká.' Když verbovali do družstev a chodili ti komunisti, tak když přišli sem za tátou, zrovna tam byl tenhle předseda, táta jim povídal: 'Do družstva nepůjdu, i kdybych se měl plazit!' Pak když táta přišel na národní výbor, tak ten předseda mu připomněl: 'Pane Vycpálek, kdybych se měl plazit, tak sem nepůjdu. Tak se plazte!' a bylo hotovo. Neslevili vám nic."
"Nejdřív jsem ještě cvičil za dorost a pak už jsem musel za muže. Jenže to my jsme se na to s kamarádem Mirkem Sejkovým vykašlali, a byl průvod Prahou – to bylo strašného lidu. Křičela se hesla: 'Ať žije Beneš!' a další. S tím Mirkem Sejkovým jsme si u Národního divadla vylezli na kandelábr a odtamtud jsme křičeli ta hesla. V průvodu už byli komunisti a dostávali se tam k nám. Jenomže lidi udělali zátarasy a udělali nám plac pod kandelábrem. Slezli jsme dolů a zamotali se do davu a už nás nenašli. Jenže přišlo na Sokol, že jsme provolávali protikomunistická hesla, tak nás vyloučili ze Sokola."
"A ten nadporučík, když mi skončila vojna, tak mi říká: 'Zůstaň tady, na vojně. Půjdeš domů a nacpou vás do družstev!' Říkám, že kdepak, že máme hospodářství a tam mám rodiče, já musím domů. A on furt říkal: 'Budeš toho litovat.' A taky že jo! Já přišel domů a tady v roce 1953, myslím, založili družstvo. Všechno hospodářství, koně, všechno nám vzali. Zlikvidovali nás a bylo. Čtyři koně poslali na maso do Belgie. Tady nebylo co jíst a všechno šlo na vývoz, za valuty."
"Pak se tu Němci nějak slili a jeli, když viděli vlajky, odbočili na Stříbrnou Skalici. Otočili se u cihelny, asi dvě auta. Na kraji bydlel Venca Nováků, byl svobodný a měl takové hospodářstvíčko. U sousedů měl dříve husu, a aby měla housata, vodil ji vedle k sousedce, co měla husáka. A jak husu hnal, tak Němci jeli zpátky s autem. Byl takový potrhlý a nosil tadyhle špičku na cigarety. Začal se šacovat, Němci ho uviděli a prásk, zastřelili ho na dvoře. Je tady pochovaný na hřbitově. Oni mysleli, že hledá zbraň nebo něco, jak se šacoval, a přitom hledal špičku. Byl takový potrhlý, kouřil z té špičky."
Václav Vycpálek se narodil 26. ledna 1927 v obci Ondřejov, okres Praha-východ. Vyrůstal v rodině rolníka, která hospodařila na 12 hektarech zemědělské půdy. Od šesti let navštěvoval obecnou školu v Ondřejově, stal se členem Sokola a od roku 1938 pokračoval na měšťanské škole ve Stříbrné Skalici. Jeho strýc František Micka pracoval jako kovář v prezidentském sídle v Lánech, kde se pamětník v raném věku setkal s prezidentem Masarykem. Jako dítě se v roce 1938 účastnil X. všesokolského sletu na Letné a v době německé okupace povinně docházel do Kuratoria. Po druhé světové válce dojížděl do Zimní rolnické školy v Benešově. V roce 1948 cvičil na XI. všesokolském sletu a u té příležitosti se zapojil do průvodu Prahou. Za provolávání protikomunistických hesel ho vyloučili ze sokolského oddílu. Po návratu z vojenské služby (1951) rodina čelila perzekuci spojené s kolektivizací hospodářství. Pamětník měl potíže při hledání zaměstnání a nakonec pracoval jako agronom v jednotném zemědělském družstvu (JZD) Ondřejov. V roce 1959 se oženil a založil rodinu. Jako člen místního ochotnického divadelního spolku sehrál řadu divadelních představení a angažoval se také ve zdejším fotbalovém mužstvu, ať už jako hráč, nebo vedoucí oddílu. V lednu 2023 oslavil 96. narozeniny a v době natáčení, v květnu 2023, žil v Ondřejově. Václav Vycpálek zemřel v listopadu roku 2023.
Hromadná fotografie fotbalistů z Ondřejova u příležitosti přátelského klání mezi Ondřejovem a nejmenovaným rakouským mančaftem, Václav Vycpálek v horní řadě s bílou košilí a kravatou, 1970
Hromadná fotografie fotbalistů z Ondřejova u příležitosti přátelského klání mezi Ondřejovem a nejmenovaným rakouským mančaftem, Václav Vycpálek v horní řadě s bílou košilí a kravatou, 1970
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
