Ing. Ivan Vrána

„Odsoudili ho za pobuřování republiky. A někdy mně to připadá jak z Černých baronů. Když jsme to pak slyšeli, že někde na nádraží překládali prkna na auto, a teď tam projel vlak, kde vezli nějaký tanky. A když projel, tak táta se měl údajně těch chlapů zeptat, kolik těch tanků bylo. Ti chlapi říkali: ‚Nevíme.‘ A on jim řekl asi osm nebo kolik jich bylo. A řekl jim, že by byli špatní špioni, když neví, kolik jich bylo. A odsoudili ho za to, že se zabýval špionáží. Dneska to je úsměvné. Bohužel za to dostal zbytek trestu dosedět a dva roky mu přidali. Zbytek měl osm let – čili celkově… v roce 1949 ho odsoudili na osmnáct let plus ty dva roky, takže si měl odsedět dvacet let a z toho si odseděl osmnáct let. Pustili ho pak na amnestii až v roce 1968 domů.“

„To ne, že bych byl takový hrdina, ale my jsme se neúčastnili nějakých doplňovacích voleb za soudruhů a nevzali nám děti do školky kvůli tomu. Řekli: ‚Vy jste nás nevolil, tak nemáte nárok na školku.‘ Já jsem říkal: ‚Kdy jsem vás nevolil? To zas takový hrdina nejsem.‘ No, že byly nějaké doplňkové volby, nějaký soudruh umřel a musel se volit místo něj nějaký další – a my jsme na to úplně zapomněli a nešli jsme k volbám. A tak mi to takhle osladili. Ona sháněla – z jednoho platu v Praze to bylo dost složité – sháněla místo. Tak ho našla v Masokombinátu v Písnici, kde jí dali školku pro holku tenkrát, protože starší kluk už chodil do školy.“