Vrátili se z prázdnin, táta nikde a doma byly vytrhané prahy
Jan Vosáhlo se narodil 15. října 1942 v Rakovníku, měl tři sourozence. Na Rakovník vzpomíná jako na bohaté a kulturní město. Jeho rodiče se tam přestěhovali z Chlumce nad Cidlinou, otec Alois měl v Rakovníku zlatnictví a hodinářství, maminka byla v domácnosti. V roce 1951 otce zatkla komunistická policie a u soudu dostal 18 měsíců vězení. Podle Jana Vosáhla hledali příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB) v jeho živnosti a v bytě utajované zásoby zlata. Jestli je skutečně našli, Jan Vosáhlo nevěděl. V době otcova zatčení a domovní prohlídky trávil prázdniny u babičky v Chlumci nad Cidlinou. Otec si odpykával trest v západočeské Horní Bříze, kde během věznění pracoval v keramičce. Matka s dětmi ho mohly navštěvovat pouze ve dvou. Otce propustili v lednu 1953, několik měsíců před vypršením trestu. V roce 1957 nastoupil Jan Vosáhlo na odborné učiliště v Kraslicích, kde se učil výrobě saxofonů. Učiliště ukončil v roce 1960 a dalších 42 let pracoval v podniku Amati. V továrně poznal řadu Němců, kteří tam dělali před druhou světovou válkou, kdy v Kraslicích žila pouze nepočetná česká menšina. V roce 1965 se oženil s manželkou Miroslavou, v roce 1970 se jim narodil syn a v roce 1972 dcera. Do Kraslic přišla Miroslava Vosáhlová s rodiči bezprostředně po druhé světové válce z českého vnitrozemí, její otec vyráběl pouzdra na hudební nástroje. V roce 1968 byl pamětník s manželkou ve Francii na pobytu zaměřeném na jazyk esperanto. V roce 1968 se Jan Vosáhlo stal svědkem toho, jak se 21. srpna valila přes Kraslice do českého vnitrozemí sovětská okupační vojska ze sousedního východního Německa. Dalších 21 let, označovaných historiky za politickou a společenskou normalizaci, prožil především prací, starostí o rodinu a sportem. V roce 1984 maturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole hudebních nástrojů v Hradci Králové. V Amati si ho vybrali jako mistra, ale musel se stát kandidátem Komunistické strany Československa (KSČ). Do strany nicméně nevstoupil, jeho kandidátskou lhůtu ukončila v listopadu 1989 sametová revoluce. Navíc se ještě předtím ocitl ve sporu s ředitelem továrny a vedoucím výroby a funkce mistra ho zbavili. Po roce 1989 se po otevření hranic se sjednoceným Německem stal svědkem, jak z Klingenthalu mířili Němci do Kraslic za levnými nákupy a do restaurací. V Amati zůstal i po privatizaci a z firmy odešel v roce 2002. V roce 2024 žil stále v Kraslicích se svou ženou Miroslavou.