Byl tátův pejsek, honil zajíce a naučil se kličky, nad nimiž žasla Evropa
Ladislav Vízek se narodil 22. ledna 1955 v Chlumci nad Cidlinou. Jeho tatínek byl řidičem v Okresním stavebním podniku Nový Bydžov, maminka pracovala v jednotném zemědělském družstvu (JZD). Ladislav Vízek vyrůstal ve vesničce Hlušice s mladším bratrem a starší sestrou. Do základní školy chodil do Hlušic, po ní se vyučil nástrojařem. Fotbal hrál za žáky Nového Bydžova, v dorosteneckém věku přestoupil do Spartaku Hradec Králové. Kvůli složitému dojíždění se vrátil do Nového Bydžova, kde hrál v mužstvu dospělých krajskou 1. A třídu. Díky Dáše Kockové, dceři předsedy prvoligové Dukly Praha, která měla chalupu blízko Vízkových, se na začátku vojny dostal na výběr mladých fotbalistů do vojenských oddílů. Zaujal funkcionáře VTK Žatec, kde nastupoval rok ve třetí lize. Pak přešel do prvoligové Dukly Praha, kde se rychle prosadil do základní sestavy. S Duklou vyhrál třikrát titul mistra republiky, dvakrát se stal československým Fotbalistou roku. S Duklou hrál pravidelně evropské poháry. V sezóně 1978/79 se Dukla probojovala do čtvrtfinále Poháru UEFA, v sezóně 1985/86 do semifinále Poháru vítězů pohárů. V roce 1977 debutoval v československé reprezentaci, za devět let si připsal 55 zápasů a vstřelil v nich 13 branek. V roce 1980 získal bronz na mistrovství Evropy v Itálii a zlato na letních olympijských hrách v Moskvě. V roce 1982 reprezentoval Československo na mistrovství světa ve Španělsku. V roce 1986 přestoupil z Dukly do francouzského prvoligového klubu AC Le Havre. V 61 zápasech dal 11 branek a během dvou let si vydělal miliony korun, díky nimž si mohl po pádu komunistického režimu koupit výnosnou restauraci. Závěr kariéry strávil v rakouském Gmündu. V československé a ve francouzské první lize nastřílel dohromady 126 branek a stal se členem prestižního Klubu kanonýrů. Po roce 1989 dělal několik let delegáta na prvoligových zápasech, v roce 1996 se stal jeho zetěm československý reprezentant Vladimír Šmicer. Kromě fotbalu se věnoval rekreačně dalším sportům – tenisu, stolnímu tenisu, hokeji, golfu a kulečníku. Zamiloval si rovněž karetní hru mariáš a kurzové sázky. Zkoušel i ruletu, ale prohrával, a tak s ní skončil. Začal psát fotbalové komentáře pro Deník Sport, spolupráce trvala i v roce 2022, kdy žil v Praze. Byl tehdy podruhé ženatý a se svou ženou měl devítiletou dceru.