Otce na Ukrajině zatkla NKVD a mamince řekli, že zemřel na zápal plic. Až po letech jsme se dozvěděli pravdu.
Boris Višněvský se narodil 19. března 1937 v obci Malinovka v Žytomyrské oblasti na Ukrajině. Původně německou obec Malindorf osídlili v historii čeští kolonisté a v době narození Borise Višněvského šlo o převážně českou vesnici s ukrajinskou menšinou. Jeho děd Antonín Fedorovič Chudoba pocházel z jiné české vesnice, Malé Zubovščiny. Otec Jaroslav Chudoba-Višněvský byl v Malinovce učitelem a ředitelem školy. V listopadu roku 1937, jen pár měsíců po narození svého syna Borise, ho zatkla NKVD a nezákonně ho popravili, zastřelili. Jeho ženě Anně Višněvské lživě sdělili, že ve vazbě zemřel na zápal plic. Anna Višněvská se pak již nikdy neprovdala. Až na sklonku 80. let ho sovětské úřady posmrtně rehabilitovaly. Rodina za 2. světové války přišla o vše. Přes obec prošla fronta a zažila kruté boje. Dům rodiny Višněvských byl zasažen při ostřelování a vyhořel, rodina trpěla hlady. Boris Višněvský viděl na vlastní oči, jak němečtí vojáci upálili člověka, který se s jeho rodinou skrýval v zemljance a chtěl zabránit německým obrněncům, aby přes ni přejeli. Upálili ho přibitého na stodole, ve které měla rodina zbytek majetku. Viděl také popravu své tety, kterou Němci veřejně oběsili na šibenici. Rodině pomáhali čeští sousedé, obec byla velmi soudržná. Po válce v období reemigrace Volyňských Čechů do Československa měli Češi z Malinovky smůlu, mezivládní dohoda o reemigraci českých krajanů z roku 1946 se na Malinovku nevztahovala, protože ležela mimo historické hranice tehdejší Volyňské gubernie. Přesto se rodinu Višněvských na přímluvu podařilo zařadit do reemigračního programu a odjeli dobytčákem do Českého Jiřetína. Bydlení získali v domě po vyhnaných sudetských Němcích. Zde chodil Boris Višněvský na základní školu s dalšími dětmi z řad reemigrantů, později přesídlili ke Chomutovu. Po vychození základní školy absolvoval střední průmyslovou školu v Teplicích, obor sklářské stroje. Po škole dostal umístěnku do skláren Moravia v Kyjově. V roce 1960 se seznámil s Drahomírou Průšovou, se kterou se v roce 1961 vzali a o rok později měli prvního syna. V Kyjově nemohli sehnat bydlení a proto se odstěhovali do Teplic, kde začal dělat revizního technika. Zde také působil jako trenér volejbalu a také zde vstoupil do komunistické strany. Druhý syn se mu narodil v roce 1964 v Teplicích. Odtud se ale kvůli astmatu prvního syna museli přestěhovat a tak přijal nabídku pracovat ve věznici ve Všehrdech. Zajišťoval práci pro odsouzené, později pracoval na kádrovém oddělení, krátkou chvíli byl politickým pracovníkem, poté zástupcem vedoucího útvaru. Na této pozici zůstal do roku 1990, kdy byl při prověrkách kvůli členství ve Svazu československo-sovětského přátelství vyhozen. Pracoval krátkou dobou na šachtě. Poté dostal plný důchod, i přesto šel pracovat jako strojní mechanik k armádě u radiotechnické brigády, kde zůstal do roku 1999. Poté byl strážným na Střední odborné škole energetické v Chomutově. V roce 2012 odešel do penze. V roce 2023 stále žil v Chomutově.