Jiřina Veverková

* 1929

  • „Já si pamatuji, že otec čekal, že pro něj přijdou. Tu noc tak strašně zaspal, že ho nemohli ti gestapáci vůbec vzbudit. Potom prohledali kvartýr. Vyházeli všechny knížky. Sebrali ho a bylo to. Já jsem ho pak ještě viděla, protože jsme rok chodily na gestapo na návštěvy, když maminka dostala propustku. Na oba, i na mého kmotra, protože on byl jako člen rodiny. Ptali se jí, proč se o něj stará, a ona říkala, že je prostě náš. Bylo to těžké.“

  • „Nějaké takové skupiny byly, odbojové, které sbíraly peníze pro takové lidi. Občas někdo přišel a přinesl mamince pár peněz. Vůbec neměla žádné peníze. Vůbec. My jsme měli takovou krásnou dubovou jídelnu. Takovou starou, vyřezávanou. Tak ji prodala a dostala za ni i s nádobím dva tisíce korun. Úplně zadarmo to bylo. Ale aspoň měla peníze. Když se otec vrátil, my jsme neměly ani stůl. Musely jsme shánět stůl. No bylo to špatné.“

  • „A teď on tam přivedl tři chlapy. My měly sousedku, ta byla původem z Ruska. Po revoluci tam byla, tak věděla, jak to chodilo v té říjnové revoluci. Maminka mě k ní hned schovala, protože mně bylo šestnáct a těm Rusákům se mladé holky líbily. Tak já tam byla schovaná, než oni odešli. A to trvalo dost dlouho, už nevím, no skoro do 17. května.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 27.03.2018

    (audio)
    délka: 01:03:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když otce zatklo gestapo, přežily jsme díky pomoci cizích lidí

Jiřina Veverková, 2018
Jiřina Veverková, 2018
zdroj: autoři natáčení

Jiřina Veverková se narodila 7. května 1929 v Hradci Králové. Její otec Josef Pokorný byl důstojníkem u dělostřelectva. V roce 1940 byl kvůli zapojení v odboji zatčen gestapem a odsouzen na deset let vězení. Jiřina prožila válku s matkou v Praze. Zůstaly bez prostředků a přežily jen díky pomoci cizích lidí. S otcem se shledaly v květnu 1945. Jiřina složila státní zkoušky z angličtiny a francouzštiny a pracovala jako překladatelka na Generálním štábu Československé armády. Vdala se za důstojníka zpravodajské služby, oba vstoupili do komunistické strany. Narodili se jí dva synové, v dospělosti oba dva emigrovali. Kvůli tomu ona ani její manžel za socialismu nikdy nesměli vycestovat do zahraničí. Až do penze pak pracovala v podniku Československá keramika. Z KSČ vystoupila po pádu komunistického režimu v listopadu 1989.