Josef Veselý

„Sjeli se hasiči tenkrát a četníci a tu krabici očistili. Já jsem tam byl u toho taky, ale byl jsem daleko, nás tam nepustili, kdyby se něco stalo, z bezpečnostních důvodů. Tak to očistili, vyhrabali to, hasičskejma hákama to museli vytáhnout, páč tam se nedostanou, ono to bylo asi tak 4 metry, až tak zastrčený. Ale zub času.. ten písek se sesypával a ten růžek byl vidět. Tak ji vytáhli těma hákama, no a víte, co zjistili? V tý truhle, nebo ta krabice byla asi tak velká 30 na 10, taková, to našli samý zlatý věci, stříbrný prstýnky, náramky a hodinky, zkrátka všechno, co bylo... No a teďka, policajti to hnedka jako zabavili, nějak se tam začali... pak nás tam k tomu nepustili, tak to nějak vyhrabali a odvezli to sem do Úštěku. A tak krabice byla, byl tam dopis nahoře, to nám potom řekli. Tam byl dopis, bylo to nějakejch dvou esesáků, kteří sloužili jako vedoucí v Terezíně v…koncentráku… a tam obírali zkrátka ty lidi, který šli do těch plynových komor. Tak ti policajti nebo ti esesáci měli k tomu přístup, tak co měli... i zuby tam byly, prstýnky a všechno, tak to jim odebrali a ty dva esesmani byli z […](není rozumět pozn. editora) a ty si tam do tý krabice právě dali. A byl tam i dopis, že po válce se sejdou, že nesmí nikomu tomu říct a že po válce, že se dohodnou a že si pro to dojedou."

„Zájezdní hostinec. Byl tam normálně... normálně stodoly. Měli to v pernamenci dva Němci, který odešli na vojnu, ale už se nevrátili. A byly tam dvě ženy německý národnosti, v tom zájezdním hostinci. To se tam držely ještě chvíli, ještě asi 2-3 měsíce, než ty transporty, páč to nebylo najednou ten odsun těch Němců, bylo to organizovaně, třeba 3 nebo 4 transporty, možná víc. Tak ty Němky se tam pořád držely, myslely, že se ti Němci, ti esesmani, že se vrátí, že se nějak sejdou. Jenže to se nestalo, a když už opravdu musely odejít, to už na ně ta doba… zkrátka vypršela, tak musely odejít. Musely zkrátka... jenomže stala se taková věc. Ty Němky... jak bych to řekl... jak je zkrátka donucovali... tak tam byla studna. Ta byla hluboká, tenkrát říkali, že byla asi 25 metrů hluboká. A do tý studny tam naházely všechny věci, co byly dražší, co se dalo unýst, to tam jako z tý zlosti tam naházely a naposledy tam skočily samy dvě, do tý studny. Kde se samozřejmě utopily. To se tam drželo, byla z toho veliká aféra. Ty Němky pak snad vytáhli. Tu studnu pak zasypali. To ještě dlouho se tomu říkalo „Spáleniště“."