„My přeci nemůžeme kritizovat doktory. Víte proč? Protože oni nemají, jak… nemůžete přeci vyžadovat od lékařů, aby odváděli svou práci, když k tomu nemají žádné podmínky. Nemůžeme je vinit. A přitom na začátku pandemie si na ně mnozí stěžovali. Říkalo se, že je to celé jejich vina. Jenže ve skutečnosti za to můžou lidé, kteří řídí celý zdravotnický systém. To oni za to můžou. Doktoři nemohou za to, že nemají injekce. Nemohou za to, že nemají léky, že nemají dezinfekční prostředky, a že nemají dostatek lůžek, na kterých by mohli být nemocní pacienti. Tohle všechno není vina lékařů. Můžou za to lidé, kteří řídí zdravotnictví.“
„Pojďme se bavit o socialismu. V socialismu by na tom všichni měli být tak nějak stejně. Neměly by existovat ani nízkopříjmové skupiny. Všichni by na tom měli být podobně. Jenže nic takového se na Kubě neděje. Tady jsou všechny možné příjmové skupiny. Jsou tady chudí i bohatí. Nelžu, opravdu jsou tu lidé, kteří si žijí velmi pohodlný život. A pak jsou tu také velmi chudí lidé. Takže to, co tady na Kubě žijeme, rozhodně není žádný socialismus. Žijeme tady jako loutky.“
„Rozšíření přístupu k internetu pro mě bylo osvěžující. Mnozí přitom tvrdí, že internetem se šíří lživé informace. Jenže mě nikdo nemůže obelhávat. Mám přátelé, kteří žijí v zahraničí a můžu se s nimi bavit o věcech, které se například objevují v televizi a nejsou pravdivé. Tak třeba fronty. V rozvinutých zemích se tohle neděje.“
Miguel Varona Serret se narodil 8. prosince 1996 v provincii Guantánamo. Dětství prožil se matkou, která pracovala jako zdravotní sestra, a se svou tetou a dědečkem. O chod domácnosti se starala hlavně jeho maminka. Otec žil odděleně od rodiny v hlavním městě Havaně, kde pracoval pro kubánské námořnictvo. Jako malý kluk trávil Miguel rád volný čas sportováním. Bavil ho hlavně fotbal. Postupem času ho začalo zaměstnávat také randění s dívkami. Své vzdělání ukončil absolvováním pedagogické střední školy v Guantánamu. Povolání učitele se ale nakonec nikdy nezačal věnovat. Bavila ho informatika a po skončení povinné vojenské služby začal obchodovat s pevnými disky, jejichž prostřednictvím se v době komplikovaného přístupu k internetu na Kubě šířil obsah, který si ve svobodných zemích mohli lidé sami stahovat na síti. K těmto materiálům se někteří Kubánci dostávali na místech s připojením k internetu, například v hotelech pro zahraniční turisty. Následně ho kopírovali a šířili na ostrově. Miguel krátce pracoval také v zábavním parku v Guantánamu. V současnosti se věnuje produkci hudby a videí. Je znalcem kubánské moderní městské hudby. Myslí si, že rozšíření přístupu k internetu je jednou z nejlepších věcí, které se na Kubě mohly stát.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
