Jan Valter

„V obci byl tajemník, starší o čtyři roky než já, a byl to okresní tajemník KSČ. Tlačil na to, že v obci musí být družstvo za každou cenu. To znamenalo buď, anebo. Kdo by nechtěl, bylo by zle. Můj otec se zdráhal a říká mu ten tajemník: ‚Pane Valter, rozmyslete si to. Jestli to nepodepíšete, bude s vámi zle.‘ Tak si představte, že táta to musel podepsat, poněvadž by nás asi vystěhovali. To chci říct, protože takový případy byly. Táta mu jako malému chlapci zachránil život, když jako malý spadl z mostu a proříznul si na noze tepnu. Tak mu to uvázal kšandami nad kolenem, páč nic jiného neznal. A: ‚Do smrti vám, pane Valter, budeme vděční.‘ Jo, a tento člověk se stal politickou veličinou a bez pardonu do družstva. Tak táta prostě do toho družstva musel jít.“

„Když udělám sousedovi omylem, ne úmyslně, nějakou újmu, tak se mu na základě svého charakteru omluvím za každou cenu, protože nechtěl jsem to udělat, a stalo se to. Víte, kdyby ta komunistická strana řekla, že byly chyby, udělaly se chyby... Vždyť někteří byli nevinní. Nebyli agresivní proti našemu státnímu zřízení, komunismu, ale byli nevinně odsouzení. Tak tahle omluva by mohla být. Copak my jsme dělali zle místním po roce 1989? Dělali jsme zle? Představte si ještě, ten tajemník Václav se ani tátovi neomluvil. Jeho bratr Josef [ale] řekl: ‚Jendo, omluvám se vám za celou moji rodinu, co můj bratr vám udělal.‘ Tak si dokážete představit, jaký je to diametrální rozdíl. Vidíte, on to dokázal.“