„Tam nás strčili pod sprchy a potom nám oděli nějaké hadry. Všechno nám vzali, kufry a všechno, to jsme šli s rukama, nic. Tam nás převlékli do nějakých pruhovaných hadrů a třeba i kabát jsem dostala. Ten měl jeden rukáv černý a kabát byl celý béžový. Aby člověk nemohl utéct, tak nás takhle vymustrovali. Nakonec nás zavedli do místnosti, kde nás jednoho po druhém tetovali.“
„Tam jsme už nedělali nic, tam jsme vlastně skomírali, dalo by se říct. Moje maminka na tom byla strašně špatně, to už jsem myslela, že nepřežije. Dostala tyfus a měla velmi dobrou přítelkyni z Loun, tak vždycky, moje maminka se jmenovala Olga, říkala: ‚Olga, jdi někam! Celou válku jsi přežila, a teď tady budeš fňukat?!‘ Takhle ji prostě povzbuzovala, protože jsme už opravdu všichni slyšeli vojsko, že musí být. Dělové rány, to už jsme všechno slyšeli. Tak jsme věděli, že musí přijít osvobození každým dnem.“
„To jsme jeli dobytčáky už z Terezína. Narvali nás do dobytčích vagonů, v jednom koutě byl kbelík na potřebu a jinak nic. Jeli jsme ve dne a celý den a celou noc, myslím, vlak najednou ráno zastavil, v tom šeru esesáci otevřeli vrata od dobytčáku a začali řvát, psi štěkali jako šílení a teď všechno ven, řvali: ‚Los, los, alles raus!‘ My byli jak v Jiříkově vidění. My jsme nevěděli, co se děje. Pak nás hned na nádraží, na tom osvětimském, rozdělili, muži zvlášť, ženy zvlášť, a já už byla naštěstí počítaná jako žena. Takže jsme šly s tou mamkou.“
Tatínek byl v Osvětimi vyhozený před blokem, tak jsem ho viděla už mrtvého a nahého mezi těmi kostlivci
Hana Tvrská, rozená Weilová, se narodila 24. dubna 1928 v jihočeském Protivíně do židovské rodiny. Weilovi vlastnili obchod se smíšeným zbožím a malá Hana před vypuknutím druhé světové války navštěvovala obecnou a měšťanskou školu. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava však začala platit protižidovská nařízení, Weilovi ztratili obchod a 18. dubna 1942 byla celá rodina odsunuta transportem Akb do terezínského ghetta. Pamětnice pobývala v Jugendheimu L 410 a pracovala na terezínských šancích. V prosinci 1943 byla i s rodiči transportována do koncentračního tábora Osvětim, kde jí zemřel tatínek. Hana Tvrská s maminkou tu přežily až do června 1944, kdy byly transportovány na odklízecí práce do táborů Freihafen a Neugraben (poboční tábory koncentračního tábora Neuengamme). V dubnu 1945 byla spolu s maminkou odsunuta do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde se obě 15. dubna 1945 dočkaly osvobození anglickou armádou. V červnu 1945 odjely zpět do Československa, pamětnice dokončila školu a poté pracovala v mlékárně a v obchodě s parfémy a s bižuterií. Hana Tvrská zemřela 1. května roku 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!