Mgr. Ludmila Tůmová

* 1938

  • „Takže ten [otcův bratr Jan Janouch] potom měl hospodářství, takže na tom… to bylo docela hrozné. A to už děda měl, to bylo obrovské hospodářství, on už měl traktor, samovaz. Prostě tenkrát v těch letech. No a strýc, když viděl, jak to všechno jde v osmačtyřicátém roce k horšímu, tak věnoval… Když se začala dělat družstva, on do něj vstoupil, věnoval jim traktor, samovaz… A oni ho zavřeli, protože jako že jim to daroval a kdesi, cosi… Jako že je kulak. Tak byl asi rok někde v cementárnách, a to se mu narodila předtím nejmladší dcerka, a když se vrátil, tak říkala: ‚Pán.‘ Hrozně se ho bála. Tak tam to skončilo takhle. A potom dělal v JZD.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 27.09.2023

    (audio)
    délka: 01:06:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vstup do strany mi nikdy nenabízeli, věděli, jaká jsem

Ludmila Tůmová, 1944
Ludmila Tůmová, 1944
zdroj: Archiv pamětnice

Ludmila Tůmová se narodila 6. června 1938 v Mukačevu v Zakarpatí na západě Ukrajiny, které tehdy bylo součástí Československa. Odtud pocházela matka Emílie, rozená Jakimová, otec František Janouch tam přišel jako bankovní úředník. Po zabrání území Maďary v roce 1939 se rodina přestěhovala do vesnice Dolní Svince v jižních Čechách, kde měli tatínkovi rodiče velký statek. V průběhu války si ale našli byt v Praze-Karlíně. Zde byl během Pražského povstání v roce 1945 otec zastřelen nacisty u karlínského viaduktu. Matka se třemi dcerami se potom přestěhovala do Starého Chodova, kde pamětnice prožila celý další život. Jihočeský statek zabrali komunisté a strýc Jan Janouch, který ho v té době vlastnil, byl na rok uvězněn. Ludmila Tůmová se po maturitě přihlásila na jednoroční učitelský kurz a později dálkově vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Většinu života pracovala jako učitelka základní školy. Byla vychovaná jako katolička a ani v dospělosti nepřestala chodit do kostela, i když jí to v socialistické škole působilo potíže. Nikdy nevstoupila do komunistické strany a snažila se naplňovat křesťanské hodnoty, ve kterých vyrůstala. Roku 1993 odešla do důchodu. V době natáčení pro Paměť národa (2023) žila v Praze-Chodově.