„Už jsme na něj křičeli, pojď, už to houká, ale on z toho nebyl tak vystrašený, protože na to byl zvyklý z Německa a Vídně. Volal tedy na švagra: ‚Hned, jenom se přezuju.‘ A švagr vyběhl ven, a vtom to bouchlo. Bomba spadla na ten barák. Barák byl do ‚účka‘ a oni byli ve sklepích na druhé straně, tak se zachránili, a on už věděl, že to tam bouchlo. Nemohli se ze sklepa dostat, bylo to všechno zasypaný, ale naštěstí ty sklepy vybourávali, protože se nevědělo, kde to bouchne, tak vylezli tou druhou stranou ven. Máma vylezla ve čtvrtém měsíci těhotenství, třiapůlletého bráchu za ruku, babička šestapůltýdenní mimino, tak se z toho dostali a pak ho vyhrabávali sami. Nikdo jim nepomohl, tam nikdo nebyl, oni lítali po špitálech, protože matka tomu nevěřila, že tam zůstal, myslela si, že utekl také, pak přišli na starého pána, který měl shodné jméno, takže ta radost zhasla.“
„Na chatě v lesích to ještě šlo... ale lidé, co byli ve městě, tak to měli horší... když začaly nálety v Brně, začaly houkat sirény a měli jsme kryt v Soběšicích ve vesnici, ale než jsme tam došli, tak bylo po bombardování, bylo to daleko, tak jsme museli utíkat, bylo to hrozný, ale přežili jsme... v Brně nám dům zbourali bombardováním...“
„Nadává se na Rusy, ale u nás to byli slušní, hodní kluci, osmnáct až devatenáct let, a byli na vojně. A ti kolikrát měli hlad, tak jsme jim i dali chleba nebo něco, co potřebovali... v Brně dlouho nezůstali. Bydleli vedle nás ve vilce a slušně se chovali, lépe než naši... když nás vybombardovali, tak jsme obsadili vilky, co byly volné po Němcích, co odešli.“
Věra Trechová, rozená Mahovská, se narodila 20. srpna 1923 v Brně. Její otec Václav Mahovský pocházel z bohaté rodiny. Vyučil se a pracoval jako řezník. Účastnil se bojů první světové války a stal se legionářem. Bojoval také u Zborova. Po návratu se oženil s Anastázií Svobodovou, která byla v domácnosti, a vychovali spolu celkem tři děti. Pamětnice se chtěla stát modistkou, ale bohužel kvůli shození bomby, která zasáhla školu, nakonec tento obor nevystudovala a vyučila se prodavačkou. V osmnácti letech se provdala za Leopolda Urbánka, narozeného 28. září 1920, který byl vyučený pekař. Půl roku po svatbě byl její muž totálně nasazen na nucené práce v letecké továrně ve Stuttgartu. Přiblížil se konec války a manžel pamětnice se rozhodl z totálního nasazení utéct. To se mu povedlo a manželé se v Brně opět setkali. Znovu je po pouhých čtrnácti dnech od shledání rozdělil nálet na Brno v dubnu 1945. Tentokrát navždy. Manžel Věry Trechové zahynul v sutinách jejich domu. Pamětnice i její maminka čekaly miminka. Musely se chodit skrývat do krytu do vzdálených Soběšic. Po válce Věra Trechová žila a pracovala v Brně. Od roku 1948 bydlela v Karlových Varech. Věra Trechová zemřela 1. října roku 2010.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
