Marie Tasová

„A tak odtamtud jsme pak jeli jakoby ku Praze. Bylo vidět, ještě leželi, lidé teda ne, ale ty koně a to mrtvý, ty zbraně složený. A to jsme jeli až do Škvorce u Prahy. Tam jsme byli asi měsíc.“

„Pak mně přišlo na ten Donbas, že musím jít kopat uhlí, ale v kterým měsíci to bylo, to si nepamatuju. A abych nemusela do toho Ruska, tak jsme se sebrali a šli do Rovna a tam jsem se přihlásila do té armády, abych do Ruska nemusela. Oni mi dali takovej lístek a už pak na mě neměli. Lístek, že jsem v armádě.“

„Tatínek, ten tam zůstal, když byla první světová válka, tak tam zůstal jako zajatec. Prostě se tam seznámil s maminkou a vzali se. Maminka pocházela z Kvasilova. Myslím, že asi rok nebo dva bydlela v tom Kvasilově. A když se jim narodil syn, tak jeli v dvacátém druhém roce zpátky do Čech. Tatínek se jakoby vrátil do Čech, jenomže mamince se tam nelíbilo, nebylo tam zaměstnání a nic. Tak se vrátili zpátky na Volyň.“

„No tak tam jsme po nemocnicích měli ty kurzy. Když pitvali člověka, na oddělení, kde operovali hlavy… No prostě jsem byla při operacích. Já jsem byla jako instrumentářka při operacích, my jsme asistovali při operacích.“