Avraham Talmi

„Angličané hledali nějakých patnáct tisíc nových letců. Tak i českoslovenští kluci se mohli hlásit, tak jsem se hlásil na letecký kurz. Bylo nás nějakých osm kluků, kteří jsme prošli i zkouškami. Měli jsme 1. října 1942 odjet z Haify do Anglie na kurz. 25. září jsme dojeli do Haify, hned jsme dostali volno, propustku na pět dní a měli jsme se vrátit 1. října do tábora. Ale já jsem se nevrátil, protože styčný důstojník nový prohlásil, že my na vojnu nepůjdeme, my bojovat nebudeme, my jsme jádrem příští československé armády v Československu po válce. Tak jsem si myslel – proto jsem jel tři roky do Palestiny, na cestě, trpěl hladem, abych se stal jádrem příští československé armády? Tak jsem šel ke kamarádům do kibucu, se kterými jsem byl na hachšara v Ivančicích, a zůstal kibucník.“

„Já jsem víc cítil antisemitismus, jak jsem byl v československé zahraniční armádě. Například na Roš ha-šana, židovský Nový rok, jsme byli na frontě, spali jsme spolu s aspirantskou školou. Já měl dobrého kamaráda, který byl profesorem v Bejrútu na americké univerzitě. My jsme se skamarádili až tam. V devět hodin večer jsme slyšeli rádio BBC Londýn, náš pan prezident přál židovským vojákům šťastný nový rok, abychom se dožili zase návratu do vlasti a setkání s rodinou. Najednou se ozve farář katolické fakulty v Olomouci a říká: ,Ten náš pan prezident nemá co dělat, jenom mluvit o židech.‘ Tak jsem si pomyslel: ,No vidíš, říkáš, že není antisemitismus, a co to je, to není antisemitismus?‘ A on říká: ,Neber to vážně.‘“

„Já jsem byl na Atlanticu, a jak jsme dojeli, tak Angličané věděli. Palestina ještě byla pod anglickou vládou. Tajná služba věděla, že na cestě jsou ilegální imigranti, tak připravila velkou loď, která jela mezi Toulonem a Saigonem, jmenovala se Patria, a ta mohla vézt tři tisíce lidí. Ty naše transporty byly tři lodě, to bylo asi tři tisíce emigrantů, přímo byli naloženi na tu Patrii. My jsme dojeli do Haify.“