Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Avraham Talmi (* 1920)

• narodil se 19. 2. 1920 jako Ervín Farkaš v Krásnovcích, okr. Michalovce

• židovská ortodoxní rodina

• jaro 1939: půlroční přípravný kurz Makabi Hacair před odjezdem do Palestiny

• 29. listopadu 1939: odjezd z Prahy do Bratislavy se skupinou sionistů

• září 1940: po 9 měsících internace v Bratislavě pokračoval lodí do Palestiny

• listopad 1940: příjezd do Haify, nebyl vpuštěn do země

• prosinec 1940: internován na ostrově Mauricius

• březen 1942: vstoupil do čs. jednotky britské armády, východní prapor

• účastnil se bojů v severní Africe

• říjen 1942: dezertoval z armády a zůstal v Palestině

• žil v kibucu Kfar Ruppin, změna jména na Avraham Talmi

• říjen 1947 - únor 1949: rekrutoval v Maďarsku vojáky pro vstup do izraelské armády

• oženil se, tři synové

• pracoval jako advokát

• žije v Kirjat Motzkin

Do Palestiny, kam zamířil v listopadu 1939, dorazil Avraham až po třech letech. Plánovaná několikatýdenní cesta vlakem a lodí se nečekaně protáhla a místo přístavu v Haifě jeho loď zakotvila na ostrově Mauricius. Aby si splnil sen o emigraci do Svaté země, dezertoval z armády, kam vstoupil jako dobrovolník.

Raději do Palestiny

Avraham Talmi, původním jménem Ervín Farkaš, se narodil v roce 1920 ve východoslovenské obci Krásnovce nedaleko Michalovců. Vyrůstal v ortodoxní židovské rodině spolu se čtyřmi bratry a sestrou. Otec obchodoval s dobytkem, maminka se starala o hospodářství a početnou rodinu. V rodině se mluvilo jidiš, jazykem východoevropských Židů, všichni ale ovládali i slovenštinu. Náboženství a židovské tradice a zvyky byly přirozenou součástí rodinného života, stejně tak jako to, že se Avraham hlásil k sionistickému hnutí Makabi Hacair.

Po maturitě se Avraham připravoval na studia na Vysoké škole obchodní v Praze, ale jeho plány změnila okupace. „Stál jsem na Václavském náměstí a sledoval německá vojska, jak mašírují Prahou. Tehdy jsem si řekl, že nechám studia a budu se snažit dostat pryč, do Palestiny, “ vzpomíná pamětník. Jako člen sionistické organizace Makabi Hacair se zúčastnil přípravného přeškolovacího kurzu, tzv. hachšara, který sionisté organizovali pro ty, kdo plánovali odjezd do Palestiny. Hachšara spočívala ve výuce zemědělských prací, které měli budoucí kolonisté Svaté země ovládat. „Měli jsme dvě farmy v Ivančicích, obě patřily židovským rodinám, kde jsme se učili a pracovali. Tam jsem žil půl roku,“ vysvětluje Avraham Talmi.

Daleká cesta

Dne 29. listopadu 1939 odjížděl spolu s dalšími členy Makabi Hacair z pražského nádraží do Bratislavy, odkud měli pokračovat lodí do Rumunska a odtamtud do Palestiny. Cesta měla trvat několik týdnů, ale vše se zkomplikovalo už v Bratislavě – skupina byla v Bratislavě zadržena a devět měsíců čekali na povolení pokračovat dál v cestě. Teprve v září 1940 se nalodili na loď, která je dovezla do Rumunska, kde přestoupili na parník Atlantic. Další nečekané zdržení bylo na Krétě, nakonec ale Atlantic dorazil 24. listopadu 1940 do přístavu v Haifě. Ani tam ovšem putování neskončilo – kvůli britským regulacím imigrace nebyli přistěhovalci do Palestiny vpuštěni, ale lodí Patria měli odjet do internačního tábora na ostrově Mauricius. Tam skutečně nakonec odjeli, ale jinou lodí ‒ na lodi Patria došlo k výbuchu, při kterém zahynulo víc než 200 cestujících.[1] V přístavu Port Louis na Mauriciu přistáli 26. prosince 1940.

Měli za sebou víc než rok strastiplné cesty a místo v Palestině se ocitli v internačním táboře v Beau Bassin na Mauriciu.[2] Tam čekali další rok na možnost vstoupit do československého praporu britské armády. Z hlediska Britů bylo riskantní povolit židovským emigrantům ‒ sionistům vstup do britské armády, obávali se totiž možných komplikací v jejich vztahu k britskému mandátnímu území Palestiny. O jejich zapojení do armády se zasloužila československá exilová vláda v Londýně. Avraham Talmi se spolu s dalšími asi 90 muži přihlásil jako dobrovolník do východního praporu československé zahraniční armády, kam narukoval v březnu 1942. Prošel výcvikem a účastnil se bojů v severní Africe.

Proto jsem neodjížděl

O válečných zkušenostech pamětník nemluví, vzpomíná ale na antisemitismus, se kterým se setkal u některých spolubojovníků: „Byl Roš ha-šana, židovský Nový rok. V devět hodin večer jsme slyšeli rádio BBC Londýn, kde prezident Beneš přál židovským vojákům šťastný nový rok, aby se dožili návratu do vlasti a setkání s rodinou. Najednou se ozve bývalý katolický farář a říká: ,Ten náš pan prezident asi nemá co dělat, když mluví o židech.‘ Tehdy mi pomohl přítel a radil mi, abych ho nebral vážně.“  

V září 1942 byl spolu s dalšími Čechoslováky, kteří byli vybráni k leteckému výcviku ve Velké Británii, převelen do Palestiny. Měl několikadenní dovolenku, před níž mu nadřízený důstojník řekl, že s jejich skupinou se nepočítá v boji, měla se stát základem budoucí nové armády v poválečném Československu. S tím ale Avraham Talmi nepočítal – chtěl se jako sionista vystěhovat do Palestiny, do židovské domoviny, a o návratu do Československa neuvažoval. Rozhodl se tehdy pro dezerci a do armády se nevrátil: „Tehdy jsem si pomyslel – proto jsem jel tři roky do Palestiny, strádal na cestě, trpěl hladem, abych se stal jádrem příští československé armády? Proto jsem odešel ke kamarádovi, se kterým jsem byl na hachšara, do kibucu, a tam jsem zůstal,“ vysvětluje své důvody Avraham Talmi. V té době si také jako většina přistěhovalců z Evropy změnil jméno i příjmení.

Kibucník a advokát

V kibucu Kfar Ruppin nedaleko Bet Šean zůstal do konce války a pak i několik let poté. V letech 1947‒1949 byl vyslancem (šaliach) sionistického hnutí Makabi Hacair v Maďarsku – verboval tam dobrovolníky do armády nově vznikajícího Státu Izrael. V roce 1949 se do Izraele vystěhovali jeho rodiče – válku přežili na Slovensku s falešnými doklady, totéž se podařilo většině Avrahamových sourozenců. Mladší bratr a část rodiny však zahynuli ve vyhlazovacích táborech na území dnešního Polska.

Avraham Talmi se oženil a s manželkou, která pocházela z Brna, vychovali tři syny. Pracoval jako úředník, později vystudoval univerzitu v Haifě a Tel Avivu a pracoval jako advokát. Dnes je vdovec a žije v domově seniorů v Kirjat Motzkin. Ačkoli z Československa odjížděl v roce 1939, uchoval si velmi dobrou češtinu. Jeho vyprávění zaznamenala Jitka Radkovičová v rámci projektu věnovaného židovskému skautingu v roce 2015.[3]  

[1] K lodi Patria viz např. http://www.lidovky.cz/ztroskotani-patrie-cesta-do-bezpeci-tisicu-zidu-skoncila-v-roce-1940-tragicky-1by-/zpravy-svet.aspx?c=A151204_194856_ln_zahranici_ELE

[2] K internaci na Mauriciu viz přehledně a nejnověji viz Mečislav Borák: Deportace Židů na Mauricius (1940‒1945). In: OSTRAVA – Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Sv. 29 (2015), s. 125‒160, elektronicky dostupné též z: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/deportace-zidu-na-mauricius-1940-1945/

[3] Viz http://www.skautskyinstitut.cz/blog/post/uvod-do-problematiky-zidovskeho-skautingu/