Vojen Syrovátka

„Dílna, ve které jsem pracoval, to byli skoro všechno bývalí živnostníci nebo tovaryši u bývalých živnostníků, kteří byli donuceni k tomu, že museli být v závislém postavení v dílně, ačkoli všichni měli sen, že se jednou osamostatní a budou jako živnostníci pracovat sami pro sebe. Vzpomínám si na příhodu, kdy jeden z řemeslníků se hodně opil. Oni často pili. To už bylo po smrti Stalina a Gottwalda, ale stále tam na zdi visely jejich obrázky. Oni těm obrázkům říkali ‚mrtvolky‘. Ten člověk, který se opil, pozvedl zrak, uviděl mrtvolky a zmocnil se ho amok. Protože ty mrtvolky pro něj byly symbolem jeho neštěstí. On si už nakoupil nářadí, chystal se, že si pořídí živnost, a oni mu to zatrhli. Takže házel po mrtvolkách kladivem a piksle s lakem. To bylo docela dobré vystoupení.“

„Když jsem maturoval v roce 1960, tak jsem šel na osobní oddělení a požádal, aby mi napsali doporučení k přihlášce na vysokou školu. Tehdy bez doporučení školy nebo podniku nešlo podat přihlášku. Oni to odmítli a řekli, že mysleli, že půjdu na techniku. To by podpořili, ale teologii ne. Já říkal, že tam chci jít stejně. Oni říkali: ‚Hele, když ti nedáme doporučení, stejně se tam nedostaneš. Ale jestli přihlášku podáš bez doporučení, tak se to stejně dozvíme a vyhodíme tvou mámu z práce.‘ A to maminka měla do důchodu asi půl druhého roku. Tak jsem si o nich říkal něco neslušného, co nebudu opakovat. A říkal jsem si, že bych to neudělal a že stejně jednou budu muset na základní vojenskou službu. Tak jsem šel na vojnu.“