Profesorka MVDr. Zdeňka Svobodová

„Na vesnici byli asi tři kulaci. My, moje teta a ještě jedni. Ukázalo, že někteří lidé nejsou tak hodní, jak to bývalo dřív. Někteří se stali komunisty. No a my byli ti kulaci, tak začaly problémy. Začalo se mluvit o tom, že nás vystěhují. Ve vedlejší vesnici například vystěhovali kulaky tak, že jim dali valník, traktor, oni si na valník naložili peřiny, co potřebovali, jen velmi málo a odvezli je někam k Plzni a tam jim dali nějakou jednu místnost a tam žili. My máme barák uprostřed vsi, tak oni si řekli tehdy, že si tam založí to družstvo a že tam budou mít kanceláře a že by tam měli traktory a tak. A tak nás chtěli vystěhovat. No a tam byl komunista, jmenoval se Václav Zíka... on byl komunista, ale byl to dobrý člověk... tak on to zarazil to naše vystěhování, tak jsme tam mohli zůstat. My už byli i takoví zbídačelí. Hodně polí, žádné pomocníky jsme neměli... a teď zakládali to JZD. Co jsme mohli dělat... My už jsme do toho družstva museli vstoupit, protože my už jsme byli úplně zbídačeni. My jsme neměli peníze, neměli jsme lístky. Teď jen práci, vůbec se nestačilo všechno obdělat. A všechny ty dodávky.“