Jitka Svobodová

„Já jsem odmalička kreslila. Pořád. Mě to hrozně bavilo. A kreslila jsem pořád koně, to byla nějaká utkvělá mánie. Dokonce jsem si je vystřihovala z různých novin a časopisů, lepila je do knížky a kreslila. Pak jsem jezdila na koni asi deset let s bratrem. Koně ve mně rozpoutali nějaké výtvarné vlohy, takže já jsem u toho zůstala napořád. Ale začalo to těma koňma.“

„V tom svazu fungovala porota, která byla sestavená ze zasloužilých umělců. Pokud byla nějaká výstava, tak tahle porota o tom rozhodovala. Samozřejmě tam byli členové svazu. A ti druzí neměli šanci. Takže vlastně nevystavovali. A tak spousta lidí takzvaně dělala a nevystavovala. Pak začaly vznikat takové podzemní akce, že se vystavovalo v ateliérech. Já jsem si udělala asi dvoudenní výstavu v ateliéru v Praze 5 na Smíchově. Ta budova se bourala, bylo to prázdný. A to, myslím, mi hodně pomohlo. To bylo absurdní. Ale vlastně to mělo určitý okruh lidí, kteří tam chodili. Vytvářela se kultura proti té oficiální a to bylo dost zajímavé.“