„Výslech začal tak, že se mě estébáci ptali: ‚Tak co nám povíš? Co povíš?‘ Já byl velký hrdina a říkám: ‚Co víte, to vám povím. Co nevíte, to nepovím.‘ Oni se začali strašně chechtat, zavolali ještě jednoho a líčili mu, co jsem právě pronesl. ‚Tak já ti teda ukážu, ty hrdino,‘ povídá jeden. ‚Vidíš ty klíče tady? Ty by se teda hodily do tvých zubů. Rozumíš?‘“
„Bylo to od mé hlavy přes zeď asi tak půl metru. Na dvoře za oknem cely. Ve čtyři hodiny ráno jsem slyšel bouchat do nějakých prken a už jsem tušil, že budují pódium pro šibenici. Intuitivní, ale naprosto přesné tušení. Nevím, jestli ti druzí na cele byli vzhůru, ovšem já to všechno slyšel. Předstíral jsem spánek, ale bušilo mi srdce. Bachař na chodbě se každých pět minut díval špehýrkou ve dveřích, jestli jsme vzhůru a co děláme. A jakmile to pódium bylo postaveno, tak postupně přiváděli vězně. Byli celkem čtyři, které nám tam přímo pod hlavou popravili.“
„Žádné emoce neexistovaly. Emoce jsou přepych. Mukl nesmí mít emoce, protože by jinak nepřežil. Kdyby seděl a plakal nebo kdyby ho přepadla deprese. Já jsem byl mladý kluk a bral jsem to všechno sportovně. Měli jsme málo jídla, tak jsem se naučil málo jíst. Že jsem zhubnul tak, že mne matka u soudu nepoznala, to byl prostě fakt. Na tom by žádné emoce nic nezměnily.“
„Z ulice někdo bušil na okna. Otec se vyklonil a ptal se, co si přejí. ‚Hledáme Josefa Svobodu.‘ On na to: ‚Já jsem Josef Svoboda.‘ Oni ale, že hledají mladého. Kde že je syn. Tak jim otevřel dveře, oni vlítli do mého malého pokoje, mířil na mne revolverem, a kde prý mám tu zbraň.“
Josef Svoboda se narodil 16. července 1929 v Praze. Otec pocházel z Brna, matka z Teplic, žili v Kralupech nad Vltavou, kde měl otec práci strojvůdce. V roce 1938 se rodina odstěhovala do Brna a Josef začal chodit do Skautu. Současně byl svědkem rodinného rozkolu mezi českými a německými příbuznými z otcovy strany. Koncem války zažil bombardování Brna, na jaře 1945 prchla rodina před osvobozovacími boji k příbuzným na Vysočinu a v květnu se vrátila zpět. Josef Svoboda byl svědkem deportace své tety a dalších brněnských Němců v takzvaném pohořelickém pochodu smrti. V roce 1948 byl s obtížemi přijat ke studiu filozofie a přírodních věd na Masarykovu univerzitu v Brně. V září 1949 ho ale zatkla Státní bezpečnost a roku byl 1951 odsouzen na 11 let vězení. Téměř pět let trestu odpracoval v uranových dolech. V roce 1958 byl Josef Svoboda soudem zbaven všech obvinění a trest mu byl zrušen. Po invazi v srpnu 1968 emigroval do Kanady, studoval na vysokých školách a následně se stal profesorem na univerzitě v Torontu. Věnoval se botanickému a ekologickému výzkumu v polárních oblastech Arktidy, publikoval v renomovaných časopisech a získal prestižní ocenění. Josef Svoboda zemřel v listopadu roku 2022.
Bratr František Svoboda / vlevo / se slovenským kamarádem Ervinem Pálešem ve výcvikovém táboře francouzské cizinecké legie Sidi Bel Abbes / Alžír / 1949
Bratr František Svoboda / vlevo / se slovenským kamarádem Ervinem Pálešem ve výcvikovém táboře francouzské cizinecké legie Sidi Bel Abbes / Alžír / 1949
Kazetka, kterou Josef Svoboda vyrobil z chleba / zhotovil ji naostřenou lžící ve znojemské věznici a zdobil slámou ze slamníku / obarvil ji tabletou metylenové modři, což byl běžný lék proti infekcím
Kazetka, kterou Josef Svoboda vyrobil z chleba / zhotovil ji naostřenou lžící ve znojemské věznici a zdobil slámou ze slamníku / obarvil ji tabletou metylenové modři, což byl běžný lék proti infekcím
Alena Šedová / vpravo / vdova po spoluvězni Milanu Šedovi / s Miladou Svrčinovou, která s Josefem Svobodou a dalšími vězni na jeho cele komunikovala z okna do okna / prosinec 1996
Alena Šedová / vpravo / vdova po spoluvězni Milanu Šedovi / s Miladou Svrčinovou, která s Josefem Svobodou a dalšími vězni na jeho cele komunikovala z okna do okna / prosinec 1996
Nejsevernější stanice Kanadské jízdní policie v Alexandřině fjordu na Ellesmerském ostrově. Stanice vyla zapůjčena výzkumné skupině Josefa Svobody v letech 1980 až 1986
Nejsevernější stanice Kanadské jízdní policie v Alexandřině fjordu na Ellesmerském ostrově. Stanice vyla zapůjčena výzkumné skupině Josefa Svobody v letech 1980 až 1986
Polárníci Torontské univerzity před společným obytným parcollem ve Svedrupově průsmyku na Ellesmerově ostrově / zleva Švýcar Martin Raillard, Josef Svoboda a Kanaďané Janine Murray, Tim Thurston a Tom Daly
Polárníci Torontské univerzity před společným obytným parcollem ve Svedrupově průsmyku na Ellesmerově ostrově / zleva Švýcar Martin Raillard, Josef Svoboda a Kanaďané Janine Murray, Tim Thurston a Tom Daly
Nejsevernější ostrovy Kanadského archipelagu se základnami Resolute, Eureka a Alert a výzkumnými lokalitami: nížina Truelove, Alexandřin fjord, Svedrupův průsmyk a Hazenovo jezero / tam se Josef s týmy spolupracovníků věnoval terénnímu výzkumu
Nejsevernější ostrovy Kanadského archipelagu se základnami Resolute, Eureka a Alert a výzkumnými lokalitami: nížina Truelove, Alexandřin fjord, Svedrupův průsmyk a Hazenovo jezero / tam se Josef s týmy spolupracovníků věnoval terénnímu výzkumu
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
