„V roce 1989 jsem byla, to jsem prožila v Kralupech nad Vltavou a já jsem v roce 1989 věděla, že musím z toho gymnázia odejít. Protože tam to gymnázium bylo velmi politicky směřované ve službě režimu a projevovalo se to tak, že jako třídní jsme museli každoročně předkládat počet studentů, kteří jdou na VVŠ, vysokou vojenskou školu. A kdo je neměl, tak zase nedostal žádnou odměnu. Takže tam povinností třídního bylo přesvědčovat studenty ve třetím, čtvrtém ročníku, už je směřovat tam, aby si vybrali nějakou vysokou vojenskou školu, protože budou mít potom lepší postavení, budou mít víc peněz, zejména vojenští lékaři na tom byli tehdy dobře. No, a to se konaly porady a museli jsme skutečně předložit, kdo má kolik vysokoškoláků na vysoké vojenské školy. A taky se stalo, že já jsem neměla nikoho, takže jsem nedostala zase odměnu. Takže jsem si říkala, že tak tedy nebudu, to ne, tak musím odejít. A ten osmašedesátý rok, tedy osmdesátý devátý rok mě z toho vysvobodil, zaplať pánbůh za něj tedy.“
„Mojí velkou touhou bylo provázet v Hálkově domku v Dolínku. Ten Hálkův domek málem spadnul, protože místní KSČ tvrdilo, že brání dopravě, že ta zátočina je tam moc nepřehledná a že se domek zbourá a dá se tam cedule – Zde se narodil český básník Vítězslav Hálek. A můj tatínek byl úžasně pokrokový člověk, který řekl, že to ne, on byl tehdy v místním národním výboru, což byla hlavní správa obce, a já jsem mu velmi pomáhala. Říkám: ‚Tati, ne, to se nesmí zbořit, a víš, co uděláme, přestěhujeme tam ze starého národního výboru v Dolínku knihovnu.‘ A to byl argument, který zapůsobil, domek se opravil a ta knihovna se tam přestěhovala.“
Alena Švandová, rozená Kroupová, přišla na svět 14. srpna 1950 v Dolínku u Odoleny Vody. Základní školu absolvovala v Odoleně Vodě, v roce 1963 ji vybrali, aby reprezentovala školu při novoroční návštěvě na Hradě u prezidenta Antonína Novotného. Již na základní škole se chtěla stát učitelkou. Bavilo ji tancování, turistika, chodila na čtenářský a hudební kroužek. V době pražského jara byla v maturitním ročníku střední všeobecně vzdělávací školy v Praze-Libni. Se spolužáky se zúčastnila studentského majálesu, který byl v předchozích letech zakázán, a jela na školní zájezd do zemí západní Evropy. V lednu 1969 měli v Lucerně maturitní ples, který byl poznamenán tragickou smrtí Jana Palacha. V roce 1972 otevřela spolu s otcem knihovnu v rodném domě Vítězslava Hálka v Dolínku, kde zároveň prováděla a vedla čtenářský kroužek pro děti i dospělé. Na vysoké škole vystudovala obor učitelství, aprobace dějepis a zeměpis. Začínala na základní škole v Odoleně Vodě, později učila na gymnáziu v Kralupech nad Vltavou a v Praze v Korunní ulici. Potýkala se s kolegy, kteří ji udávali kvůli jejímu způsobu učení a kvůli tomu, že vykládala dětem i tehdy zakázané věci, například o adventu. Díky jedné inspekci z ministerstva školství se seznámila s učiteli ze Švýcarska, kteří ji po revoluci pozvali na stáž do Bernu. Cestou měla to štěstí, že letěla s Emilem Zátopkem. Po revoluci učila krátce i na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2021 žila v Odoleně Vodě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
