Antonín Šurýn

"Také se stalo, že se někdo oběsil. To neuhlídáte. Nebo že si podřezal žíly – vždycky si lehli tak, aby to nebylo vidět. Krev tekla na druhou stranu. Po dlouhé době krev vytvořila něco jako pyramidy – jak se srážela a klesal krevní tlak a tím krvácel pomaleji."

"Muklové měli kantýnu lepší, než jsme měli my. V roce 1968 jsme neměli k dostání nic. Na Vánoce jsem šel do muklovské kantýny a kupoval jsem znojemské okurky, pomeranče a banány. Oni je měli, my ne. Tak jak jim bylo ubližováno?"

"Otevřel jsem kukátko do cely a řekl: ‚To jsi frajer, že máš sekyru, co? To si troufáš. Pojď sem, ty frajere!‘ Vězeň odvětil: ‚Půjdu, ale až půjdou všichni vězni pryč a rozdáme si to spolu. Jen my dva.‘ Ostatní vězni odešli. Pokračoval jsem: ‚To jsi teda frajer, jít na mě se sekyrou, když já mám holé ruce a ani pendrek nemám!‘ Vězeň sekyrku odhodil, a v tu chvíli tam přispěchali moji kolegové a už jsme ho měli."

"Na dvojce [tzn. ve věznici na Pankráci] se příslušníci dozorčí stáže nudili a udělali si tzv. hadrák a hráli na chodbě fotbal. Při něm křičeli, například ‚nástup na bití vězňů‘ apod. Přitom kopali do dvěří cel. Až to ve vězních vyvolávalo dojem, že na chodbě jsou jejich spoluvězni týráni a mučeni. Vězňové si stěžovali dozorovému prokurátorovi. Vyšetřovalo se, jestli jsou opravdu biti. Bylo přirozené, že si stěžovali. Byl to takový menší incident."