Miroslav Surovec

„My jsme se chodili koupat k Ostravici v jednom místě, říkalo se tomu Na dvanáctce, tam byla vybagrovaná taková duča, jak jsme tomu říkali, a z toho betonu jsme tam mohli skákat i po hlavě, bo jinak Ostravice byla poměrně plytká. Byl jsem tam ještě s jedním klukem a přišli z Hitlerjugend, s vedoucím, taky se koupat. Nejprve nám tam něco říkal, my jsme jim samozřejmě nerozuměli, ale z těch gestikulací bylo jasné, že chtějí, ať vypadneme. My jsme se k tomu moc neměli, tak on tam zavelel a ty děcka namočily ručníky ve vodě a začaly nás..., vymlátily nás, museli jsme odtamtud [smích].“

„Pak byly prověrky nestraníků. Byla tam ředitelka a dva dědulové z uličního výboru. Dneska by byli mladší jak já [smích]. Uliční výbor byla instituce, která rozhodovala o všem možném – jestli někdo pošle kluka na střední školu… Tenkrát jsme měli vyplnit několikastránkový dotazník a na poslední stranu, na volný list, jsme měli svými slovy vypsat, jak to bylo důležité, že nás [Rusové] znova osvobodili. Odmítl jsem, tak mne tam zavolali, pro mě to byla ještě skoro legrace, protože jak mě zavolali, tak jeden přísedící z komise říká: ,Tak spusť, soudruhu.‘ A já jsem na to nereagoval. [Smích.] Až to zopakoval. ,Já vám nerozumím.‘ A on říká: ,Tak nám přečti tu svoji zpověď.‘ Oni tomu říkali komunisté zpověď… A tak když mi to tak nahrál, tak jsem mu tenkrát řekl: ,Podívejte se, zpovídá se ten, kdo zhřešil, já jsem žádných hříchů nenadělal, já se nemám z čeho zpovídat.‘ On vyskočil, zrudl – [řekl] za dvacet minut, jak to tam nebude, tak si ponesu následky, tak já jsem to tam samozřejmě nepřinesl.“