„V Záhlinicích se vozil ječmen do výkupu. A oni tam tenkrát zavezli fůru toho ječmene a ten skladník to jaksi sešmelinařil, nebo jak to bylo, zkrátka potom se to svedlo na ty sedláky. Tak sebrali mého Františka, odvezli ho do [Uherského] Hradiště, tam ho vyšetřovali... On o ničem nevěděl, tak ho tam nechali do rána. Bez peněz a bez jídla tam spal na nádraží a přijel domů až ráno. No ale staříčka už si tam nechali a odsoudili ho na deset let jako kulaka a propadl jim všechen majetek."
„Oni nám dali takové dodávky, že vlastně na té komoře po tom mlácení nic nezbylo. To šlo zrovna od mlátičky do družstva v Holešově, to obilí, nakládalo se to v pytlích na vozy a vezlo do družstva. A měli jsme dodávku mléka, měli jsme tři krávy. A když jsme nemohli dodat to mléko, tu dodávku, tak jsme to plnili vajíčkama. A chodily jsme se sestrou kupovat vajíčka do Chrášťan, vždycky jsme přes pole donesly vajíčka. Tím jsme doplňovali ty dodávky, abychom se ubránili, aby naši nemuseli do toho družstva."
„Prostřední dcera chtěla jít na veterinu, zkoušky udělala, byla přijata, ale škola jí to taky zakázala. Nedostala se, musela jít na zemědělské učiliště. A když jsem byla potom na schůzi, tak jsme to s tou třídní probíraly a ona mi řekla: ,Teď už bude mít dělnický původ po vyučení, tak už na ni [nic] nemají.‘ To mi tak tenkrát ta učitelka řekla."
Ludmila Stoklásková, rozená Pospíšilová, se narodila 24. prosince 1937 v Pravčicích na Kroměřížsku do zemědělské rodiny. Z dětství stráveného během druhé světové války si vybavuje bombardování nedalekého Hulína v dubnu roku 1945 a častou přítomnost německých i osvobozeneckých vojáků na rodinném statku. V posledních válečných dnech Pospíšilovi postihla tragédie, když sestřenice pamětnice po znásilnění sovětským vojákem spáchala sebevraždu. Ludmila Stoklásková vystudovala měšťanskou školu v Hulíně a poté nastoupila na jednoleté zemědělské učiliště, tzv. středisko pracujícího dorostu umístěné v areálu zámku v Litenčicích. Byla aktivní v Sokole. V roce 1955 se zúčastnila první celostátní spartakiády v Praze. V době vrcholící kolektivizace v roce 1957 bylo rodině definitivně zkonfiskováno hospodářství a majetek převeden do jednotného zemědělského družstva (JZD). Pamětnice pak pracovala v hulínském cukrovaru, kde se seznámila se svým manželem, s nímž vychovala čtyři děti. Po sametové revoluci byl rodině v restituci navrácen všechen majetek a děti pamětnice dodnes hospodaří, pokračují tak v násilně přerušené rodinné tradici. V roce 2022 žila Ludmila Stoklásková v Pravčicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
