„Do dílny přišel jeden Žid, Heitler. Měli Fasto, to byla výroba likérů. A že by Brouskovi něco přines. To přede mnou neřekli co, že. Jenomže ráno už nemohl přijít, poněvadž už ho zavřeli. A z toho rodu se vrátila jediná Hanka. Ještě žije.“
„(To) jsem byla ve škole a lepili jsme plakáty. Nejdřív anglicky a pak rusky. Takový transparenty. A vždycky se k nám takhle doneslo, že tu byl někdo už z Berouna, z anglický armády, ale že se musel stáhnout zpátky. (A ty plakáty jste potom věšeli kam? Nebo kam jste to distribuovali?) Ven se to věšelo, na ulici. Velký, dlouhý (plakáty) jsme lepili.“
„Kdy tu stáli ty Rusáci potom na náměstí? No to byl rok šedesát osm, jak se říkalo, aby se jim nedávalo pít. A můj otec se chtěl pořád s nimi bavit, a máti mu to zakázala. Můj otec uměl rusky. Tenkrát když tu byli v tom pětačtyřicátým, tak ho podezřívali, že utekl z Ruska. On měl... ještě tu mám tu knihu... Něvu... a on si v ní četl. Takže uměl dobře rusky ještě i v tom pětačtyřicátém. (Takže ho považovali za Rusa?) No, podezřívali ho.“
„(A jak jste byli zásobovaný vlastně za války? Ty Losiny fungovaly?) Co si kdo sehnal. Vyráběli jsme si taky pergamen. Z kozlečích a králičích kůží. Ještě že jsme to měli vedle rybníka, poněvadž jsme to tam pak máchali, abysme z toho dostali ty chlupy pryč. Někde tu mám i kus toho pergamenu, co jsme vyráběli.“
Naděžda Stejskalová, rozená Malá, se narodila 15. dubna 1925 v Kyškovicích u Roudnice nad Labem. Otec pamětnice narukoval během první světové války a bojoval na východní frontě v Rusku, kde padl do zajetí. Do vlasti se vrátil až poslední lodí z Vladivostoku coby legionář. Po válce žili s rodiči v Kouřimi, a když tatínek roku 1925 získal zaměstnání jako exekutor v Prachaticích, přestěhovali se. Odtud byli v roce 1938 nuceně vysídleni a nakonec se usadili natrvalo v Unhošti. Pamětnice jako malá prodělala obrnu, která jí zasáhla nohu. V Unhošti absolvovala základní školu a nastoupila do učení k Josefu Brouskovi v knihařské dílně. Tiskli například Modlitbu za vlast V. B. Třebízského nebo Velikonoční poselství E. Beneše. Po mistrově smrti Naděžda Stejskalová převzala dílnu, později i živnost, a do roku 1971 v ní dál tiskla. Poté nastoupila jako knihovnice v nově otevřené knihovně v Unhošti. Věnuje se dokumentování osudů členů rodiny Malých a je přispěvatelkou internetového portálu Sensen. Spolupracuje s unhošťským Melicharovým vlastivědným muzeem.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
