„Když všichni odcházeli na ten plac, byl jsem poslední. A uslyšel jsem hlas Boží, že se tam mám ukrýt. Ani jsem nedýchal. Věděl jsem, že kdyby mě chytili, ihned by mě zastřelili. Ale byla to moc Boží, že tam byla taková vysoká kamna, za kterými mě nikdo neviděl a kde byla skrýš. Tam jsem se schoval. Za hodinu nebo dvě někdo přišel. Viděl jsem jen jeho boty a slyšel jsem, jak říká, že tady nikdo není. Nebylo mu dáno, aby přišel k těm kamnům, protože kdyby tam přišel, můj život je ztracený a nikdo by nic nevěděl. Odešel, všichni odešli a já tam zůstal. Oni [Němci] už neměli všechno pod kontrolou, protože neměli čas. Šlo to rychle, a tak nepřišli na to, že chybím na appelplatzu. Odešli a byl klid. Žádný gestapák, věže opuštěné, brána otevřená. Pro mě to znamenalo svobodu.“
„Jeden kolega, Strzolka se jmenoval, ukradl tomu nejvyššímu v Jablunkově hodinky. A přišel hned za mnou a ukazoval mi je, ať se podívám. A byly to krásné hodinky. Ještě teď je vidím. To nezapomenu. A ptá se mě, jestli je koupím. Říkám: ‚Vždyť to bude drahé. Nemám tolik marek.‘ Ptal se, kolik tedy mám marek, řekl jsem mu, že sto devadesát. On na to: ‚Dej peníze a tady máš hodinky.‘ Tak jsem mu dal těch sto devadesát marek, vzal si hodinky a schoval je, aby mi je někdo nevzal a aby byly dobře schované. Jemu neudělali nic, protože měli podepsanou volkslistu, tak šel na vojnu. A mě poslali do koncentráku.“
„Když přišli Němci, chtěli nás taky vzít na práci do Německa. Ráno ve čtyři hodiny pro nás mělo přijet nákladní auto. Tři rodiny chtěli vyvézt do Německa. Kaletu, to byl kazatel, Czudkovy a Steblovy. Byli jsme už všichni připraveni. Mohli jsme si vzít balíky do deseti kilogramů, proviant a podobně. Kravám jsme dali potravu na delší dobu, protože jsme nevěděli, co bude dál. A čekali jsme celou noc. Auta přijela do Hrádku, ale tehdejší starosta řekl, že nenechá nikoho z těch lidí vyvézt, že zůstanou tady, že on je má na starost. Tak ta auta odjela zase prázdná a my jsme zůstali.“
Emil Stebel se narodil 24. března 1928 v polské evangelické rodině v Hrádku u Jablunkova. Pocházel z 12 dětí. Rodiče měli hospodářství v horské osadě zvané U Rykaly, otec kromě toho pracoval v železárnách v Třinci. V září 1939, kdy Těšínské Slezsko obsadili nacisté, se Hrádek stal součástí Německa. Rodina odmítla zápis do listiny zvané volksliste a dál se hlásila k polské národnosti. Dva jeho starší bratři museli na nucené práce do Německa. Celé rodině hrozilo, že ji vyvezou do Německa. Emil musel ve 14 letech nastoupit do práce na statku v Jablunkově. V lednu 1945 ho zatklo gestapo kvůli koupi hodinek, které byly kradené. Měsíc trpěl ve vyšetřovacím a pracovním lágru v Myslovicích nedaleko Katovic v Polsku. Pracoval ve skupině vězňů, která likvidovala nevybuchlé americké bomby. Když vězně z lágru převáželi do Německa, protože se blížili Sověti, podařilo se mu utéct. Poslední dva měsíce před osvobozením ho rodiče schovávali doma ve chlévě. Až do důchodu pracoval v Třineckých železárnách jako skladník. V roce 2021 žil ve svém domě v Hrádku. Emil Stebel zemřel 6. března roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
