Ctibor Štádler

„Pak jsem chodil přes pole do Chvalenic k babi druhé a ty tam měli asi tři důstojníky ubytovaný. No a vím, že tam babi říkala, že jeden je z Texasu ze Saint Antonia a chodil jí vždycky dojit krávy. Byl z farmy. A vím, že třebas jsem se přeřekl a řekl jsem chewing gum, jo žvýkačka, tak mi dal celou krabičku žvýkaček. No a tam na vsi vyndavali potom potraviny, co přivezli, kuřata a já nevím, banány, no prostě haldy potravin, a to víš, když to viděli lidi, tak to bylo hrozný.“

„Měl jsem takovej kufírek na hračky a s tím jsem jezdil vlakem s našima a v tom jsem vozil maso, poněvadž to Němce nenapadlo na nádraží, že bych tam něco měl, mysleli si, že tam mám hračky. Tak to vím, že vždycky jsme si o tom vyprávěli. Měli jsme z toho legraci. Byly samý možný kontroly. A taky se stal takovej příběh vedle na Chlumě. Představ si, že v roce 44, když bylo vlastně skoro konec války, tam dělali Němci razii a našli tam u pana Bečváře, že zabil prase načerno. To se nesmělo. Tak nějak se domluvil ten náš četník s tím vrchním Němcem tady, že z toho nic dělat nebudou. Jenže byl tam nějakej Kaštánek, takovej horlivec, kterej šel na gestapo, zavolal. A pana Bečváře odvezli do Prahy a příští rok začátkem března nebo tak ho zabili. Divím se, že měl dva kluky a že toho Kaštánka nezabili.“