Jan Špičák

* 1933

  • „Do naší třídy přišla učitelka, představila se nám jako Fiedlerová, a hned nám hlásila: ‚Vy jste buňky kapitalismu, vás musíme vytrhat jako plevel! A jak říkal Lenin, budete se jenom učit, učit a učit!‘ Byli jsme opravdu všichni od soukromníků. Říkali jsme si: ‚Co nás asi čeká?‘ Čekali jsme nějakou odbornost, a ona ani odborná nebyla. Byla dosazená z okresního výboru KSČ, protože jsme byli všichni od soukromníků.“

  • „Mezi Uherským Hradištěm a Jarošovem je vesnice Mařatice, kde jsou vinohrady. Tak jsme utíkali do vinohradů a dívali se na ta letadla vleže, jak létají a dělají čáry. To bylo automatické – jak se houkal poplach, tak jsme utekli. Jednou jsme měli namále, protože Američané si spletli frontu povozů, které přivážely do cukrovaru cukrovku, a spustili to tam. Ještě klika, že jsme utekli. Průvan byl až čtyři kilometry od cukrovaru a nadělal ve městě dost paseku.“

  • „Šel jsem kolem kasáren, kam tenkrát už jezdili Němci, když to zabrali. Jeden Němec jel se samopalem na kole a můj pes – Arna se jmenoval – po něm vyjel. Ani jsem ho neudržel na řemenu. Šel kolem jeden pán. Když ten pes po něm vyjel, tak Němec slítl z kola a chtěl ho zastřelit. Ten pán, co šel vedle mě, pan Turner, pak jsem mu děkoval, že ho zachránil, protože se mezi toho psa a Němce postavil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 25.04.2024

    (audio)
    délka: 02:32:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skautský slib mám v sobě po celý život

Jan Špičák, kolem roku 1948
Jan Špičák, kolem roku 1948
zdroj: archiv pamětníka

Jan Špičák se narodil 11. listopadu 1933 v Jarošově u Uherského Hradiště. Otec Jan Špičák (1903–1970) v Jarošově pracoval jako sládek v pivovaru, který vlastnila židovská rodina Braunových. Mamince Boženě (1909–2014) se kromě Jana narodil v roce 1938 ještě syn Milan. V blízkém okolí žilo několik židovských rodin, většinou obchodníků. Pamětník se stal svědkem nevítané návštěvy stoupenců nacismu, kteří se u nich v domě dobývali na Židovku ze sousedství. 15. března 1939 pozoroval německé vojáky v šedozelených pláštěnkách a s kulomety, kteří obsazovali české území. Koncem války se spolužáky denně utíkali před poplachem, buď do krytu, nebo pozorovat, co se děje venku. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Lanškrouna, kde otec získal místo v pivovaru. Dospívající Jan tam vstoupil do Junáku a složení skautského slibu se pro něj stalo zásadním zážitkem. V roce 1948 komunisté převzali v zemi moc a skautskou organizaci k roku 1950 zakázali. V drogistické škole, kam nastoupil v roce 1949, vládla komunistka, která dávala dětem soukromníků nevybíravě najevo, že jejich původ není v souladu s komunistickými idejemi. Když se vyučil, šel na brigádu do Škodovky. Po vojně v letech 1951–1953 pracoval jako prodavač v drogerii a pak v Tesle Lanškroun. V roce 1961 se oženil a v letech 1962 a 1964 se manželům narodily dvě děti. Na jaře roku 1968 obnovil skautskou činnost v Lanškrouně a stal se vedoucím střediska. Po dvou letních táborech ale opět přišel v roce 1970 zákaz a znovu museli odevzdat veškerý majetek. Dva roky poté se ještě scházeli v turistickém oddílu, ale poté skončil i ten. Dvakrát se stal cílem zájmu pracovníků StB, kteří se ho snažili získat do svých řad. V obou případech se mu podařilo vyváznout. V listopadu 1989 se zapojil do dění vedoucího k pádu komunistického systému. Jako člen Občanského fóra svolal stávku v Lanškrouně a ještě v prosinci znovu obnovil činnost skautského střediska. V prvních svobodných volbách ho zvolili starostou města. V roce 1994 se účastnil setkání s prezidentem Václavem Havlem, kde se mu z jeho strany spolu s dalšími starosty dostalo poděkování za jejich práci. Roku 2024 v době natáčení žil stále v Lanškrouně.