PhDr. Vivienne Soyková

„(Mluvila jste s těmi vojáky, co tu byli, a co říkali?) Ano, že tu vraždíme lidi a že je tu válka – vojna. Ani nevěděli, kde jsou. Jenom jsem jim řekla, že tady je moje doma, že támhle v tom domě, který byl diagonálně od nich v čísle 33, že to postavil můj dědeček, kterej za druhé světové války zemřel jako zakladatel Sokola a podporovatel Vinohrad. A že moji rodiče za války byli pronásledovaný a jsou pronásledovaný znova. To mně vůbec nevěřili, že byl můj otec zavřenej, že jsem se narodila v Londýně. To oni vůbec nevěděli, co Londýn je. Oni nevěděli, to byly úplně malý děti, v podstatě. Jako když z vesnice vezmete, promiňte, hlupáčky a posadíte je – asi jeden z nich to uměl řídit. A ti ostatní, to byli něco, co se za Rakouska-Uherska říkalo ‚kanónenfutr‘.“