„V padesátým roce tam v noci přijely auta. Potom, když jsme se vyspali, tak že buď můžeme jít k rodičům nebo se máme přihlásit na školu v Uherském Hradišti. Tak jsme šli do Hradiště. Ty kněze, kteří tam byli, pozavírali do různých klášterů.“
„Kunčík, ten byl hlavní. Nepodařil se jim přechod přes hranice, chytli je a vyšetřovali. Kunčík dostal deset let, Němčický osm let. Potom tam byli ještě mladší spolužáci, kteří byli jako mladiství taky zavřeni. Já jsem dostal dva a půl roku, a když zemřel Gottwald a byla amnestie, tak mi rok slevili a potom mě pustili domů. To bylo cestování. Já měl letní plátěný věci a byl leden a mrazy.“
„Tady byl rybníček. Já jsem ministroval, takže jsem ráno chodil do kostela a potom do školy. Kolikrát, když šli spolužáci do školy, tak se v rybníčku vykoupali. Třeba i v zimě. Pak se u nás sušili na horké peci.“
Jiří Šoustar se narodil v roce 1925 v Horní Bobrové uprostřed Českomoravské vrchoviny. Od mládí byl skautem, sokolem a také ministroval v kostele svatého Petra a Pavla, do kterého to měl z domu jen několik kroků. Po smrti otce v roce 1950 se rozhodl, že bude studovat na kněze. Brzy však byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu zařazen do protistátní skupiny a odsouzen na dva a půl roku. Ve věznici v Uherském Hradišti a v pracovním táboře u uranových dolů Mariánská strávil rok a půl, než byl propuštěn na amnestii. Dnes žije s manželkou stále ve svém rodném domě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
