V životě jsem o Nepomuku neslyšel
Bohuslav Šotola se narodil 20. listopadu 1931 v Praze. Dětství prožil v Roztokách u Prahy, v drážním domku na frekventované trati Praha – Ústí nad Labem. Jeho otec byl na roztocké železniční stanici výpravčím. Do školy začal chodit krátce před začátkem druhé světové války a na jejím konci se stal svědkem události, která s roztockým nádražím bezprostředně souvisela. Na konci dubna 1945 tam zastavil transport s tisíci vězni z koncentračního tábora v Litoměřicích, který měl dál směřovat do vyhlazovacího tábora v Mauthausenu. Přednostovi roztocké železniční stanice se však podařilo vlak zdržet do druhého dne a velká část obyvatel Roztok začala s nesmírnou odvahou a solidaritou vězňům pomáhat. Přinášeli jim potraviny a vodu a narychlo zřídili i vývařovnu a provizorní nemocnici. V cíleně vyvolaných zmatcích umožnili části vězňů útěk a následně je ukrývali. Bohuslav Šotola se jako čtrnáctiletý také snažil přinášet vězňům jídlo. Po válce se vyučil truhlářem a v listopadu 1952 nastoupil k výkonu základní vojenské služby. Tu odsloužil u Technických praporů v kasárnách na zámku Zelená Hora u Nepomuku. Část vojny strávil také v Janovicích nad Úhlavou. Rok sloužil na Zelené Hoře s Miloslavem Švandrlíkem, autorem známého románu Černí baroni. Bohuslav Šotola se po vojně oženil a přestěhoval se do Nepomuku, kde žije dodnes. Pracoval jako truhlář a externí učitel v autoškole. Mezi jeho největší záliby patří rozsáhlá sbírka starých pohlednic. Uspořádal desítky tematicky zaměřených výstav, díky nimž se mu daří dokumentovat proměny české krajiny. Bohuslav Šotola zemřel 1. září roku 2020.