Magdaléna Smělá

„Chruščov jednou napsal článek o umění a rezonovalo to úplně všude, hlavně na naší škole. Chruščov se v článku vyjadřoval úplně neodborně, hájil socialistický realismus a kladl si otázku, proč dnešní malíři nedělají krajinku s břízkami. Z ministerstva pak zřejmě přišel příkaz, aby se kvůli tomu na UMPRUM sešel seminář. Všechny nás svolali do velké výstavní síně. A kdo tam mluvil? Hoffmeister! A tak jim lezl do zadku, že jsme si říkali, že bychom si před ním uplivli. On začal Chruščova hájit! Nechápala jsem, jak může být při své inteligenci v obhajobě tak neobratný. Lavíroval, nevěděl, co má říct… Nás studenty to úplně otrávilo.“

„Sokolský slet v červnu 1948 byl manifestační, zvláště cvičení mužů. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu! Celý stadion v jeden moment pískal – tu melodii si pamatuji dodnes díky tomu, že náš tatínek si ji pak často pískal.“

„Otec se před válkou osamostatnil a v Haštalské ulici měl už otec svůj obchod, ale s židovským obchodníkem Löwym, u kterého dřív pracoval, udržoval kontakt. Jednou mu pan Löwy nabídl, jestli by si od něj nekoupil nový čínský koberec. Otec se divil a on mu vysvětlil: ‚Vdávala se mi dcera a dostala koberec jako svatební dar, ale my teď jdeme do transportu.‘ Táta si koberec koupil a léta letoucí jsme ho měli na chalupě v Krhanicích. Löwyovi se samozřejmě nevrátili. Celá rodina zahynula…“