S každým jedincem si mohli dělat, co chtěli
Stáhnout obrázek
Vratislav Škráček se narodil 4. ledna 1930 v Prakšicích, stojících nedaleko Uherského Brodu. V červnu 1945 se jeho rodina přestěhovala do pohraničí. V Dlouhé Loučce nedaleko Uničova na Olomoucku osídlili dům po německé rodině. Otec pak v obci začal podnikat v autodopravě. V září 1948 nastoupil Vratislav Škráček na Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneš (dnes VUT Brno) na obor elektrotechnický. Jenže tehdy už několik měsíců v zemi neomezeně vládl komunistický režim a ve škole mu členové akčního výboru Národní fronty naznačili, že jako syn živnostníka školu v žádném případě nedokončí. Vrátil se proto domů a s otcem potom pracoval v autodopravě. Rodinná živnost se ale stala trnem v oku místním funkcionářům a to byl nejspíš důvod, proč Vratislava Škráčka jako „politicky nespolehlivého“ zařadili do pomocných technických praporů. Dvacet šest měsíců pak musel pracovat v dolech na Ostravsku. Po návratu domů nastoupil v ČSAD a následně v Uničovských strojírnách. Nejprve pracoval jako dělník v hale, potom na montážích a nakonec jako konstruktér. Podílel se na konstrukci několika velkorypadel a vynalezl dotykové čidlo určené mimo jiné pro zabránění styku zařízení s překážkou. V dubnu 1955 se oženil s Ludmilou Blahušovou, s níž měl později tři děti – Hanu, Karla a Vratislava. Oba manželé veřejně vyjadřovali svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Vratislav Škráček musel za trest zdarma odpracovat sto padesát hodin a jeho manželku přeložili na jiné pracovní místo. Jejich nebojácný postoj nakonec odnesla i dcera Hana, která kvůli tomu nedostala doporučení ke studiu na gymnáziu. V roce 2018 žil Vratislav Škráček se svou manželkou stále v Dlouhé Loučce.
