Joska Skalník

„Přijdete do nějakého kolosu a nemáte ty zkušenosti, všechno zjišťujete. Když po prezidentské volbě nechal nový prezident (V. Havel) nastoupit personál a nás. A teď si představte, jak jsme v té době vypadali, Oslzlý a já, oba takový huňáči a naproti nás celá suita husákovského aparátu. A prezident jim říká: ,Jistě si uvědomujete situaci, dobu. Vy končíte a toto jsou moji noví poradci.‘ Ti buřti na nás koukali a pak jeden vyskočí a řekne: ,Pane prezidente, vítáme Vás jménem Občanského fóra Pražského hradu.‘ My jsme se všichni rozchechtali...“

„Tam k nám z StB naklusali a byli u nás 16 hodin. To bylo strašné, protože děti vstávaly akorát do školy, byly ještě malé, a když se vracely, tak tam ještě stále z StB byli. Jediné, čeho jsem se bál, aby nenašli cyklostyly, které jsem měl schované pod uhlím pro Cibulku. Na to ale naštěstí nedošlo. Oni mně prohrabovali všechno doma, dokonce jak jsem dělal ty pohlednice jako PFka, tak si to značili písmeny a všechno zabavili. Odvezli mě pak k výslechu a to bylo stále: ,Kde jste získal dokument Charty ten a ten...,‘ a já odpověděl, jak jsem byl naučený, že anonymně poštou. Další bod, tak to tam naťukal a další otázka: ,Kde jste získal knihu Pavla Tigrida Svědectví.‘ Moje odpověď zase, že anonymně poštou. Když to bylo asi po páté, tak už to vyslýchající nevydržel a zařval na mě, jestli to třeba nemohlo být za dveřmi. Já mu v klidu řekl: ,A kdo to ví líp, já, nebo vy? A já říkám anonymně poštou!‘ Takže je tam všude anonymně poštou. My jsme měli od Cibulky školení, on rozmnožil, jak se chovat při domovní prohlídce. Oni třeba, že musím mít svědka, nezávislého občana, ale kde v pět hodin ráno seženete svědka. Tak že tedy zazvoní u domovnice. Přišel její syn a vytáhl na ně průkazku. Já vůbec nevěděl, že pracuje u policie.“