Tomáš Skála

* 1970

  • „Určitě těch houslařů tam bylo, když jsem přišel jako mladý ucho, v těch dvaceti letech, tak tam těch houslařů byla spousta. Taky soukmenovci a ti, co pracovali nebo co byla generace s panem Lupačem, tak už jich vlastně zůstává hodně málo, už je vlastně jenom Karel Zadražil a Emil Lupač z téhle generace devadesátníků, jinak už všichni vlastně vyrábějí nástroje úplně někde jinde. Takže v téhle době už to jakoby trošku upadá, musím říct. Neříká se mi to lehce, ale těch mistrů je čím dál míň, už je tam akorát jedna manufakturní firmička a ve dvou rodinách vlastně vyrábíme nástroje. Velký kámen úrazu byl vlastně v roce 2020, kdy skončila fabrická výroba nástrojů, Cremona Luby nebo Struna Luby. To je další odliv potenciálních zákazníků, co by přijeli do Lubů. Luby jsou malý městečko na okraji společenství, dřív to bylo na konci světa, teď už zase na začátku světa, ale přece jen do Prahy máme 200, do Brna 400 kilometrů za těmi pořádnými muzikanty. A vy musíte přijet za nimi, ukázat jim nástroj, aby ho přehráli. Ale do toho našeho houslařského městečka už si moc lidí tu cestu nenajde.“

  • „Pana Lupače charakterizovat, je to můj tchán, to byla neskutečná výhra! Jako osobnost je opravdu výjimečný, i po té lidské stránce, v životě každý, kdo potřeboval pomoci, tak mu pomohl, ukázal všechno, protože v tom našem řemesle nejsou žádná velká tajemství, opravdu člověk musí rozumět tomu dřevu a na spoustu věcí si přijít sám. Jako člověk je úžasný, přijali mě do rodiny, měl tři dcery a já jsem přišel a vzal si za ženu tu nejmladší dceru. Přijali mne jako syna a je to jako můj druhý tatínek nebo maminka, s Frídou, to jsou úžasní lidé, oba dva. To byla ta největší výhra moje. Samozřejmě nesmím zapomenout na moji manželku.“

  • „Vždycky s oblibou říkám, že jsme takový přelomový ročník, my 1970. Když se ještě vrátím zpátky, tak ročníky 1970 začínaly ve škole množinami, to bylo také dost velké téma, dřív byla devítiletá docházka a rok 1970 končil osmiletou docházkou. Pořád se to napojovalo dál, dřív byly tříleté učební obory a my měli tři a půl roku, nebyl ten maturitní, ten byl čtyřletý, a přijdu na vojnu, a rukujete, dáváte slib, vlastně jsme přísahali komunistické straně na dva roky. Takže jsme ještě stavěli ty dráty na hranici, a zanedlouho už jsme je začali i bourat. Takže tomu ročníku přikládám, že jsme stejně staří s Malátným z Chinaski, takže už nám udělali i písničku, Husákovy děti, to považuju za hodně pozitivní věc.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cheb, 23.05.2024

    (audio)
    délka: 01:37:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejsem ještě starej, ale už hodně pamatuju

Tomáš Skála v dílně
Tomáš Skála v dílně
zdroj: archiv pamětníka

Tomáš Skála se narodil 23. srpna 1970 v Mladé Boleslavi. Dětství prožil ve Štětí, v severních Čechách. Otec Adolf Skála (ročník 1939) pocházel z malé obce Podhora na Liberecku. Pracoval jako geodet, zaměřoval stavby, silnice a parky. Matka Anita Skálová (ročník 1945) byla švadlena a celý život pracovala jako mistrová v místní továrně na oděvy Severka. Mladší bratr pamětníka Petr Skála (ročník 1973) pracuje v automobilce Škoda Auto. Pamětník se původně vyučil automechanikem v Děčíně. Po vojně v Chebu, kde prožil jako člen Pohraniční stráže sametovou revoluci, se usadil v Ašském výběžku. Přiženil se do houslařské rodiny Emila Lupače. Tchán mu nabídl, že ho zasvětí do tajů výroby mistrovských houslí. Tomáš Skála souhlasil. Vystudoval houslařskou školu a začal pracovat s Emilem Lupačem v rodinné dílně. V roce 2024 v rodinné tradici pokračoval také pamětníkův syn Tomáš Skála ml. V roce 2024 žil Tomáš Skála v Lubech.