„V předvečer přísahy jsem zašel za velitelem a oznámil jsem mu, že zítra nemohu přísahat Hitlerovi, a on se mě zeptal proč a já mu řekl, že jsem Čech a mým nadřízeným je Hácha, prezident Československa. Takže z toho bylo pozdvižení a hnedka druhý den mi postavili ze dřeva takový malý domek a to bylo vězení.“
„Profesora Wichterleho oslovil tehdejší ministr informací Kopecký. On každému tykal: ‚Heleď, nemáš tam něco, co by mohlo zajímat vládu? Že by ses prezentoval, co vlastně umíte udělat.‘ Profesor Wichterle se toho samozřejmě chytil. ‚Ale jo, něco bychom tam měli...‘ Tak vznikla akce Vládní pokus. Ministři chtěl vidět nějaký pokus na vlastní oči. Wichterle vládě nabídl Šebendovu polymeraci silonu. Před očima sezvaných ministrů doslova na stole předvedl přeměnu kaprolaktamu v silonový bloček. Byly dvě termosky se dvěma roztoky, které když se smíchaly, tak to zpolymerovalo a vznikla tuhá hmota.“
„Naši rodiče věděli, že malé dítě potřebuje společnost jiných dětí, ale tam na severu to byla samá svoloč. Tak maminka se snažila v té chudině najít pro mě kamaráda. Našla jednu rodinu a toho jejich kluka k nám pak zvali na svačinu. Maminka byla hodně obětavá, a abych mohl mít kamaráda, tak pak ještě těm chudákům dávala chleba se sádlem a kafe s sebou.“
„Pan profesor Wichterle nesnášel patolízalství, když nějaký přičinlivý student mu lezl takříkajíc do zadku. Zato snášel kritiku, což jsem si sám vyzkoušel. Tenkrát jsem byl ještě takový drzý, to bych si dneska už netroufnul mít takovou hloupou připomínku, něco v tom smyslu: ‚Pane profesore, vy lžete.‘ On mi ale nevynadal, chtěl, abych mu vysvětlil, v čem si nerozumíme. Pak jsme se o tom dohadovali.“
„To bylo tenkrát, když Němci okupovali pohraničí. Tak jeden večer pořádali pogrom. Táhla po městě celá halda Němců a řvali: ‚Juden und Tschechen raus‘ a teďka útočili na lidi, mlátili do oken a nalepili nám na okna nápisy: Tschechische Geschäft – hier kauft kein Deutscher. Otec měl i v této napjaté době smysl pro humor a chtěl na letáku začernit písmeno ‚k‘ ...hier kauft ein Deutscher, což znamená: …každý Němec tady nakupuje.“
„Žil jsem od sympozia k sympoziu. Vždycky jsem si nachystal přednášku na další sympozium, aby mě tam pustili. Tvořil jsem pořád nová témata, abych měl s čím po světě jezdit.“
Doc. Ing. Jan Šebenda, DrSc. se narodil 22. června 1927 v Duchcově. Pochází ze smíšené česko-německé rodiny. Měl narukovat do jednotek wehrmachtu, ale odmítl přísahu Adolfu Hitlerovi a byl za to uvězněn. Po válce se stal žákem prof. Otto Wichterleho na katedře organické chemie Českého vysokého učení technického v Praze. Absolvoval v roce 1951 a v následujících letech působil jako pedagog na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1959 zahájil významnou vědeckou kariéru v nově založeném Ústavu makromolekulární chemie, u jehož zrodu stál akademik Wichterle. Pamětník tam působil až do svého odchodu na odpočinek v roce 1990. Zabýval se základním i aplikovaným výzkumem syntéz polymerů, zejména polyamidů. Je autorem nebo spoluautorem pěti desítek patentů a 160 odborných publikací. Stěžejním dílem Jana Šebendy je kniha Comprehensive Polymer Science, vydaná v roce 1989.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
