PhDr., CSc. Michael Šebek

„Pro mě bylo důležitý také něco dělat s tou svou psychikou, nějakou motivaci jsem musel mít, no a to, co určitě v tom hrálo roli, to byl jakýsi můj profesionální způsob disidentství. Jako, já jsem nechtěl dělat marxistickou psychologii, kterou nám vnucovali. Takže jsem šel do oboru, který byl polozakázaný, on byl vlastně zakázán ideologicky, on nebyl zakázán tak, že to nesmíte dělat, on byl zakázán jako něco, co se neshoduje s marxismem-leninismem. Takže to vlastně bylo podzemí, zvláštní podzemí, který ovšem koukalo trošku ven, protože, jak říkám, ta odborná veřejnost věděla, že psychoanalytici tu jsou, a dokonce se vědělo, kdo všechno to je, ale současně se to drželo v tajnosti.“

„Samozřejmě, ve škole byl brainwashing, komunistickej. Ten byl chvílema silnější. Já jsem někdy kolem desátýho-jedenáctýho roku přesvědčoval dědečka, že komunismus je lepší. A ten dědeček, to vidím jako dneska, musím říct, že je mi to trochu líto, je to dávno, oni taky procházeli brainwashingem, pustili si rádio, vždyť ty informace z toho rádia Svobodná Evropa, to jste chvíli něco slyšeli, chvíli ne. Ty vysílačky byly rušený, strašným způsobem, takže ty věty se tu a tam ztrácely, nebo se ztrácely celý odstavce, který tam četli. No takže, když jsem mu to říkal, tak on říkal: ,No vy jste už ta jiná generace, a možná máš pravdu‘. A to je strašně silný, jak ten tlak na toho masarykovce a benešovce, jak byl ohromnej, a jak v tom stáří vlastně už nevěděl.“