Martin Schulz

„Kontakt s touhle partou určoval vlastně všechny moje další životní rozhodnutí. Prožil jsem spousty všelijakých nepříjemností jako rozehnání koncertu Plastiků v Rudolfově, tuším se to jmenovalo, u Českých Budějovic. To znáte pravděpodobně z filmu Občanský průkaz, jestli ne, tak se jděte podívat na Občanský průkaz. Naštěstí jsem nebyl zbit, protože já jsem tam byl jeden z mála, který tam měl svoje vlastní auto. Když se začalo schylovat k nějakému maléru, tak jsem naložil Brabence, Hlavsu a Kabeše do auta a odjeli jsme.“

„Byl jsem přítomen jednadvacátého srpna 1969 u demonstrací, které byly asi na více místech republiky, ale já jsem byl v Praze. Na Národní třídě, kde bylo sídlo svazu spisovatelů, kam se šel otec kvůli něčemu podívat, a já jsem šel s ním. Tam jsem byl svědkem toho, jak pupkatí chlapíci v šedých uniformách rozháněli demonstraci, najížděli do lidí obrněnými transportéry a stříleli. Myslel jsem, že se zblázním hrůzou. Schovával jsem se, jak je Národní divadlo, jak je tam to podloubí, ne ta nová budova, ale ta stará budova, ta nová tam ještě nebyla. V tom podloubí jsem se tam krčil, okolo jezdily transportéry a střílely. Já jsem si připadal, že přestávám všemu rozumět, protože tam nějací Češi stříleli do Čechů.“