Anna Schreiberová

„Měli auto v naší kongregační vrátnici. Chtěli vyjet ven, jenomže my jsme se navalily do dvoru a oni nemohli odjet. Byly jsme jak hloupé děti, protože jsme vůbec nevnímaly, že policie se musí poslouchat. Pořád jsme říkaly, že ji máme rády, že ji nedáme. A mohli říkat, co chtěli, a bylo jich asi sedmdesát. A nevzali nás násilím, že by nás jednu po druhé odhazovali. Když už to trvalo hodně dlouho, tak přišla jedna sestra z generální rady a řekla: ,Sestry, mějte rozum, když je to policie, tak se musí poslouchat. Nedá se nic dělat. Oni matku odvezou, ale dovolí se nám s ní rozloučit.‘ Takže musí jít s námi do chóru, abychom se mohly rozloučit.“

„Dozvěděly jsme se, že v nějakém domě přepadli jeptišky a odvezli je do chaty. Tam je násilím převlékli do civilních šatů a rozeslali do rodných obcí. Už se pak nemohly vrátit zpátky. Mezi námi bylo hodně studovaných sester, a jak jsme se to dozvěděly, tak ony napsaly žádost prezidentovi a asi šesti institucím, že prosíme o ochranu, že takto se zachází s námi, kteří poctivě pracujeme v továrně. Tím se to překazilo. Udělali to asi špatně. Asi to mělo být najednou. Církevního tajemníka pak odvolali a s námi už se nic takového nedělo.“

„K nám přišli myslím dva. Zrovna jsem čistila po neděli šaty bratrům. Přišli, že všichni chlapi musí s nimi. Honem jsem nechala práce a nacpala jsem jim nějaký chleba do kapsy, protože jsem nevěděla, kam je vedou. Tatínek se schoval v kovárně. Důstojník ho viděl a říkal mamince: ,Jestli váš muž nepřijde, tak střílíme do chalupy.‘ Když důstojník odešel za roh, tak máma otce klíčovou dírkou prosila, ať otevře, že mu jinak zabijí děti. On měl chudák tak hrozný strach, ale otevřel a šel na náves. Tam bylo nejméně pět set chlapů, protože oni brali kluky od třinácti let a postavili je pak do řady před kulomety. Tatínek měl nastavený dům a nahoře v jednom bytě bydlela paní učitelka, takže od ní šel ještě její manžel. Vedle bydlela teta, které se zastřelil muž, když Hitler vpochodoval do Olomouce. Byl důstojník a nesnesl tu potupu, když nás Hitler zabral. Teta měla sedmnáctiletého syna (Jan Jirauch – pozn. aut.), který byl na studiích v Brně, ale protože dostal akutní revma, tak musel ležet doma. Důstojník řekl, že jestli nevstane, tak ho zastřelí v posteli. Tak vstal a pak to dopadlo tak, že ho zastřelili na té zahradě.“