Helmut Schmidt

"Byl potom držen v kamenickém, tedy svém vlastním, vězení na samotce, společně s dalšími tak dvaceti lidmi. A potom ho odtransportovali na nákladním autě do Rabštejna, a to začátkem června, myslím, že to bylo 4. června. A byl tam tedy i ve chvíli, kdy tam dorazily i další transporty např. z Děčína němečtí, ale i jiní státní příslušníci např. z Rakouska nebo z Maďarska. V Rabštejně byl do toho 6. června umístěn v bývalém koncentračním táboře a 6. června, jak už jsem zmínil, přijel další transport a s ním i Němec jménem Helmut Khun, který už v děčínském vězení slíbil českým nebo tedy československým strážcům, že jim ukáže, co prožil v německém koncentračním táboře Ravensbrück nebo dokonce Buchenwaldu. Bylo to vylhané, ale české hlídky mu uvěřily a on už dokonce v děčínském vězení začal mlátit a mučit Němce. A to z něj udělalo kápa, tedy člověka zodpovědného za německé zajatce v koncentračním táboře."

"Byl to můj první sourozenec, tenhle bratr. Vy si to asi nedovedete představit, ale v té době bylo pro novorozeně skoro nemožné přežít. On také 10. října v Hessbergu zemřel. Data mám od své matky, v paměti mám jen z vyprávění, že jsem údajně měl říct: 'Nyní leží Wolgang dole v jámě a nemůže ven. Bylo to v říjnu 1945'."

"Na České Kamenici mě zajímá, že je to určité pozadí mé sociální existence. Pochopil jsem, že mě s Českou Kamenicí pojí to, co mi zprostředkovali prarodiče. I určitý humanismus, o kterém mluvil dědeček po svém pobytu v Rabštejnu, který vycházel z Masaryka. I to soužití v mnohonárodnostní monarchii, to všechno určilo můj život. Především určitá tolerance, kterou mi předal dědeček. Vím ale zároveň, že odsun způsobil to, že jsem nikde, jak se tak pěkně říká, nezakotvil. To je nevýhoda. Uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy jsem si všiml, že jsem v žádném městě zcela nezakořenil. Patří k tomu, že tam máte příbuzné, známé, že znáte historii, že se člověk angažuje. Tohle všechno mi chybí. "