Sametová revoluce v Československu

Dne 17. listopadu 1989 svolaly tehdejší oficiální i nezávislé studentské organizace do Prahy na Albertov manifestaci studentů vysokých škol. Oficiálně povolená akce přerostla v dosud největší spontánní protest proti tehdejšímu komunistickému vedení. Tisíce lidí se po ukončení povolené části programu vydaly směrem na Václavské náměstí. Na Národní třídě byl průvod zastaven a posléze obklíčen policejními těžkooděnci. Demonstrace byla brutálně rozehnána – výsledkem byly desítky lehce i těžce raněných. Mezi lidmi se druhý den rozšířila fáma o úmrtí studenta Martina Šmída. Události nabraly rychlý spád. Ještě v sobotu vstoupili studenti vysokých škol a pražští divadelníci do stávky a na 27. listopad vyhlásili dvouhodinovou generální stávku. Následujícího dne se na setkání studentů, umělců a představitelů disentu v Činoherním klubu ustavilo Občanské fórum coby mluvčí československé veřejnosti. Pražské Václavské náměstí každý den zaplnily desetitisíce demonstrantů, protesty se postupně rozšířily do celé země. Paralyzovaná komunistická moc a její bezpečnostní aparát již nebyly schopny čelit tak masivním protestům. V pátek 24. listopadu odstoupilo vedení komunistické strany, v sobotu 25. a v neděli 26. listopadu se na Letenské pláni sešly dosud nejpočetnější statisícové demonstrace. Ke generální stávce 27. listopadu se již připojila většina veřejnosti. Nenásilné svržení komunismu, pro které se vžilo označení sametová revoluce, bylo završeno 29. prosince 1989 zvolením neformálního vůdce opozice Václava Havla československým prezidentem.