Jan Kryl

* 1947

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Karel se vrátil 30. listopadu 1989 na takzvané sociální vízum na čtyřiadvacet hodin na to, aby mohl jít alespoň mamince na pohřeb. Přivezli ho k nám před barák takovým starým žigulíkem dva herci z Prahy. Padli jsme si do náručí, jako kdyby mezi námi těch dvacet let nebylo, ale bylo to vidět na mých dětech, protože byly už veliké, a Karel byl naprosto stejný. Padli jsme si do náruče. Nic jsme si neřekli, protože jsme v ten moment řešili úplně jinou situaci, že jsme 1. prosince 1989 doprovodili maminku na novojičínském hřbitově na poslední cestě. Hřbitov byl plný estébáků. Kromě známých a hostů tam teda bylo těch estébáků, kteří si natáčeli všechny hosty, kteří přišli doprovodit moji mámu.“

  • „Ve čtyři hodiny ráno nás vytáhli na takzvaný buzerplac, tedy na nástupiště útvaru, že jsme byli okupováni, ale ne Němci... i Němci, jakoby NDR, našimi bratry a spolubojovníky z Varšavské smlouvy. A na podporu Dubčekova vedení vstupte do strany [nám sdělili]. No tak jsme říkali, že ještě počkáme, co bude. Nicméně kolem celé posádky, na každém odstavném kousku, kde byl nějaký plácek, stál tank. Na té příjezdové cestě jich stálo sedm osm. Stály takzvaně v šachovnici. To znamená v bojovém postavení... Nastartováno, vojáci túrovali motory čtyřiadvacet hodin v kuse, nabito ostrou municí a my, když jsme šli kolem drátěného pletiva kasárenského plotu, tak na nás najednou mířilo třeba těch pět nabitých kanonů.“

  • „To mi byly tři roky. A jenom si tak matně vzpomínám, že jsme stáli před tiskárnou, byla v Kroměříži na výpadovce směrem na Chropyni, jakoby na Brno. Stáli jsme, drželi jsme se za ruce. Tenkrát tam přijeli... to byl důstojník, který tam přijel v bílých rukavičkách, se šavličkou a na jeho povel potom ti maníci vběhli do tiskárny. My jako děti jsme samozřejmě plakaly a táta asi měl dost problémů s tím, aby se nerozplakal taky, ale říkal [bratrovi]: ‚Karlíku, neplač. Chlapi nebrečí.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 11.12.2024

    (audio)
    délka: 02:20:06
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kromě prvního přikázání jsou ta ostatní zásadami slušného člověka

Pamětník se svou první španělkou
Pamětník se svou první španělkou
zdroj: Kniha Krylova zpověď

Jan Kryl se narodil 12. března 1947 do rodiny Karla Kryla a jeho manželky Marie, rozené Šebestové. Krylovi vlastnili v Novém Jičíně knihtiskárnu, která se před druhou světovou válkou přestěhovala do Kroměříže. Za války čelili Krylovi perzekuci kvůli tisku nelegálních letáků. Po válce tiskl otec svědectví vězňů proti Alexeji Čepičkovi v souvislosti s jeho činy v době věznění v koncentračním táboře Osvětim. V Kroměříži se narodili všichni tři sourozenci – Marie, Karel i nejmladší Jan. Po komunistickém převratu komunisté v čele s Alexejem Čepičkou tiskárnu zničili a Karel Kryl starší byl nasazen jakožto vykořisťovatel do výroby. V roce 1957 se celá rodina přestěhovala zpět do Nového Jičína. Díky řediteli novojičínské základní školy se Marie, Karel i Jan dostali na střední školy. Starší sourozenci odešli na keramickou školu do Bechyně a pamětník na hutní průmyslovku. V roce 1966 nastoupil na vojnu, kde prožil okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Karel Kryl mezi tím v ostravském rozhlase nazpíval známý protestsong Bratříčku, zavírej vrátka, který byl částečně věnován mladšímu sourozenci. Poté, co Karel Kryl emigroval a získal místo v Rádiu Svobodná Evropa, čelil pamětník vyhazovu ze zaměstnání ve vojenském opravárenském závodu v Šenově u Nového Jičína. Místo nakonec získal ve firmě Strojtex, která se zaměřovala na výrobu textilních strojů. Po sametové revoluci ve stejné firmě zastával post vedoucího marketingu. V padesáti letech začal vystupovat a dělal programy pro školy, při kterých připomínal odkaz svého bratra, ale také období nesvobody. V roce 2024 žil s manželkou v Novém Jičíně.