Když jsem odjížděla do Německa, měla jsem na sobě poprvé kalhoty
Stáhnout obrázek
Eliška Šafaříková se narodila 26. července 1924 v Trhových Svinech v okrese České Budějovice. Otec byl venkovský stavitel, matka byla v domácnosti. S rodiči bydlela nejprve v Trhových Svinech a poté v nedalekých Jílovicích. Pamětnice navštěvovala v Trhových Svinech dívčí obecnou školu a po skončení páté třídy přešla na osmileté Jirsíkovo české státní gymnázium do Českých Budějovic. Zde maturovala v roce 1943 a otec ji následně zaměstnal ve své kanceláři na pile v Trhových Svinech. Neminulo ji však nucené nasazení. Kamarádky z gymnázia, které byly zaměstnané v Českých Budějovicích, jely na práci kamsi do Rakouska, ona zamířila společně s lidmi z Trhových Svin do německého Braunschweigu. Zde nepracovala v továrně, ale v kanceláři u jednoho starého mládence, kde vyplňovala plachty s počtem náhradních dílů. Denně byla svědkem náletů, z lágru se potom často dívali na hořící město. Když už byla práce kvůli náletům neúnosná, přesunuli Němci továrny pod zem, kde pak pracovali převážně ruští zajatci. Elišku Šafaříkovou následně odvezli zpět domů a nuceně ji nasadili v Jihočeském kovoprůmyslu Velešín (JIKOV) na pozici telefonní operátorky, jelikož uměla dobře německy. Zde pracovala až do konce války. Po válce chodila do jednoleté školy pro sekretářky v Praze na Smíchově. V únoru 1948 její rodině znárodnili parní pilu v Trhových Svinech, kterou založil roku 1900 její dědeček, vystěhovali je z domu a otce přidělili nejprve na pilu do Jindřichova Hradce a poté k Pomocným technickým praporům. Eliška Šafaříková byla zaměstnaná na ministerstvu zemědělství, dále u soudu na Praze 6 jako zapisovatelka. Více než dvacet let pak pracovala jako sekretářka ve společnosti IPS (Inženýrské a průmyslové stavby). Vychovala tři děti a žila v Úvalech u Prahy. Eliška Šafaříková zemřela 5. listopadu roku 2016.